Má barvu zlata a chuť sladkého tajemství. Můžeme ho nechat rozplývat jen tak na jazyku, rozpustit v horkém čaji nebo zápasit s jeho neposednou konzistencí na chlebu s máslem.

Není jen lahodnou pomazánkou na chléb, ale také skvěle dochutí perník, kynuté těsto a dezerty. Vydatné masové pokrmy marinované v medu nebo medem potřené a pečené v troubě získají krásně křupavou kůrku.

Složení

Med obsahuje hlavně jednoduché, dobře stravitelné cukry. Hlavními součástmi medu jsou ovocný cukr (fruktóza) – 30 % až 38 % a hroznový cukr (glukóza) – 26 % až 33 % a malé množství některých dalších jednoduchých cukrů. Jejich výhodou je, že působí jako tzv.

rychlé cukry, které se rychle vstřebávají a poskytují okamžitě energii. Med z květů má také vysoký podíl bílkovin.

Med dále obsahuje med celou řadu vitaminů – A, C, vitaminy skupiny B a vitaminy D, E a K. V medu jsou také zastoupeny minerály, jako hořčík, vápník, draslík, sodík, fosfor a železo. Dále v medu někdy najdeme zbytky pylu a často zmiňovanou mateří kašičku.

Druhy

Známe med z květů a lesní med, a jeho variantu smíšenou. Děti zase ocení med, který tvoří pastu podobnou nutele a při namazání na pečivo z něj nestéká.

Další, podrobnější dělení, je podle rostliny, z níž hlavně pyl na med pochází – slunečnicový, lipový (podle odborníků nejlepší), akátový (nekrystalizuje), řepkový, nebo pohankový (ten je nejvzácnější a voní po ořechách).

Víte, že…

– je považován za nejstarší antibiotikum světa

– zlepšuje funkci vnitřních orgánů

– používá se také jako prevence tzv. civilizačních chorob (odbourává z našeho těla volné radikály)

– uklidňuje a zlepšuje náladu

– zlepšuje trávení

– čistí organismus

– uklidňuje žlučník

Turecký med

Dnes se této cukrovince pocházející z Orientu také říká „bílý nugát“. Připravuje se z cukru, medu, sněhu z bílků a želatiny. Často obsahuje kandované ovoce, pražené mandle nebo ořechy, někdy bývá obalený v sezamovém semínku nebo upravený mezi oplatkami.