Město mostů zběsile střídalo majitele

Neslo vícero jmen, opakovaně bylo zničeno a vládlo mu mnoho národů. Alžírské město Constantine několik staletí patřilo k významným obchodním metropolím na severu Afriky. Dnes sem lidé jezdí za bohatou historií, překrásnými výhledy i kvůli unikátnímu mostu…

Vzniklo zhruba v 6. století př. n. l. Féničané založili Sarim Batim (Královské město) na náhorní plošině, chráněné ze tří stran více než 100 metrů hlubokou soutěskou. Numibijci ho později přejmenují na Cirtu (Město ve skále). V roce 311 n. l., kdy zdejší kraj ovládají Římané, je zničeno.

Záhy však na jeho základech vyrůstá nové město, pojmenované Constantine na počest císaře Konstantina Velikého (asi 272–337). O pár staletí později v něm napáchají obrovské škody Arabové. I tuto katastrofu ale přežije a ve středověku se zařadí mezi důležité obchodní metropole. Velký důraz na její rozvoj kladou Turci, kteří si ji podmaní v 16. století.

Francouzi dobyli Constantine jako jedno z posledních míst v Alžírsku.

Místo objevu

Alžírsko v 19. století anektují Francouzi. Constantine dobudou jako jedno z posledních míst v zemi. Do města se brzy přistěhuje řada Evropanů, kteří do jeho zvelebení investují spoustu peněz. Vybudují veřejné budovy, školy, parky a také vojenskou nemocnici, kde nějakou dobu pracuje i Charles Louis Alphonse Laveran (1845–1922).

Francouzský lékař právě zde roku 1880 označí jako původce malárie parazitického prvoka, který se do lidského organismu dostává při bodnutí komárem. Za svůj objev obdrží v roce 1907 Nobelovu cenu.

Na konci 19. století se město rozšířilo i na druhou stranu soutěsky.

Ocelový vlásek

Constantine pod francouzskou nadvládou vzkvétá. V průběhu let se rozšíří i na druhou stranu hluboké soutěsky, nad kterou začnou vyrůstat první mosty. Ten nejznámější od francouzského inženýra Ferdinanda Josepha Arnodina (1845–1924) je dokončen v roce 1912.

Na délku měří 164 metrů, dostává jméno Sidi M´Cid a ve své době se pyšní primátem nejvyššího visutého mostu na světě.

„Klene se nad propastí jako tenoučký ocelový vlásek mezi dvěma břehy kaňonu. Při přejíždění mostu vozem máte pocit, že jedete po neklidné hladině řeky,“ vzpomínají na něj i čeští cestovatelé Miroslav Zikmund (1919–2021) a Jiří Hanzelka (1920–2003), kteří navštívili „město mostů“, jak se Constantine někdy říká, v roce 1947.