Taková hrůza! Claudius se třese po celém těle, když utíká chodbami císařského paláce. Míří do jeho východního křídla. Tam, v místnosti, která je zdobena motivy ze starověkého Egypta, se ukryje za těžkým závěsem a s obavami očekává, co se bude dít dál.
Před chvílí na vlastní oči sledoval, jak germánská garda, věrná panovníkovi, vraždí některé z jeho přátel. Jde o pomstu za atentát na císaře Caligulu (12–41 n. l.), který bezprostředně předtím provedl pretorián Cassius Chaerea (†41 n. l.).
Do jaké míry Claudius (10 př. n. l.–54 n. l.) o komplotu proti svému vládnoucímu synovci věděl, je dodnes předmětem dohadů. Sám měl důvody jej nenávidět. I když mu Caligula v roce 37 svěřil úřad konzula, z Claudia jako otloukánka rodiny si neustále utahoval a veřejně ho ponižoval.
Senát chce republiku
Claudius opustil vražednou scénu bezprostředně před útokem na Caligulu, jako by byl o chystaném atentátu informován. Cassius Chaerea zasadil císaři první ránu dýkou, další spiklenci se přidali. Pak ale vrazi otočili svou pozornost na Caligulovu ženu Milonii i dvouletou dcerku, jíž rozdrtili lebku nárazem o zeď.
Podle všeho se rozhodli zatočit s celou vládnoucí dynastií… Claudius by měl být na řadě. „Ať žije republika!“ ozývá se senátem. Někteří jeho zástupci volají po návratu dřívějších poměrů…
Volba pretoriánů
Chodbami císařského paláce se rozbíhají pretoriáni, vedení Gratem. Pátrají po Claudiovi cíleně, nebo jej za závěsem objeví náhodou? To se dodnes neví. Už už si nalezenec myslí, že je to jeho poslední chvilka, když vtom se před ním Gratus uklání.
„Vždyť je to Germanicus! Provolejme ho císařem!“ obrací se na ostatní muže s odkazem na Claudiova staršího bratra, který se mezi vojáky vždy těšil velké úctě. Následně pretoriáni pod svou ochranou dopraví stále ještě nedůvěřivého Claudia do vlastního tábora a tam jej ověnčí císařskou hodností. Senátu nezbude než jejich volbu akceptovat.
Facebook
Twitter
RSS