Rodiče jsou z něj nešťastní. Bojí se, co z jejich nejmladšího, v pořadí 13. dítěte jednou bude. César Ritz si však s budoucností hlavu neláme. „Až do smrti budu pást krávy!“ má jasno o svém životě.
Nechce se mu opouštět rodnou jihošvýcarskou vesničku Niederwald, kde vychodil obecnou školu. U otce však s tímto „ambiciózním“ plánem narazí. „Půjdeš studovat do Sionu (asi 80 kilometrů od Niederwaldu – pozn. red.)!“ rozhodne hlava rodiny.
César (1850–1918) tam vydrží dva roky, pak ho rodiče kvůli bídnému prospěchu ze školy raději odhlásí. Doma ale svého 15letého synka nenechají. Vyučí se číšníkem!
Běž, nešiko!
„Děláš to špatně! Usmívej se na hosty! Jsi k ničemu…“ V Brigu (nedaleko Niederwaldu) jsou z mladého Ritze nešťastní. Zhruba po roce dojde majiteli místního hotelu trpělivost a nešikovného učně propustí.
Jasně mu dá najevo, že se pro práci číšníka vůbec nehodí… Césara však tento neúspěch neznechutí. Restaurační cvrkot ho svým způsobem okouzlil a rád by se právě v tomto prostředí prosadil. Zamíří rovnou do Paříže, kde se v roce 1867 koná světová výstava.
Pochopí smetánku
Pulíruje sklo, drhne podlahy, vynáší odpadky. Ani v Paříži se César zpočátku „na plac“ nedostane. Nicméně se obrní trpělivostí, a když konečně dostává šanci obsluhovat hosty, plně jí využije.
Vypracuje se až na vrchního číšníka a v průběhu dvou let sbírá zkušenosti v několika pařížských restauracích.
Zlom v jeho kariéře přichází v roce 1869, kdy nastupuje do vyhlášeného hotelu Voisin. Obsluhuje obchodníky či šlechtice a rychle pochopí, co tato takzvaná lepší společnost potřebuje ke spokojenosti.
Bezvadný servis
Od srpna 1889 šéfuje nově otevřenému hotelu Savoy v Londýně. V něm vůbec poprvé dostává příležitost uplatnit svůj koncept hotelu jako „místa setkávání elit“.
Švýcarský hoteliér sází na dokonalou péči pro každého hosta, luxusní a kreativní kuchyni a nepodceňuje ani současné trendy a změny ve společnosti. „Král hoteliérů, hoteliér králů“ však nechce být jen pouhým manažerem.
Proto v červnu 1898 otevírá v centru Paříže hotel Ritz, který současně vlastní i řídí. Šlechta, umělci či intelektuálové si ho okamžitě zamilují a rádi se do něj vracejí.
