Řadu let žijí pravoslavní mniši na Athosu v poklidu a rozjímání. Díky četným darům a podpoře byzantských císařů zde vybudují mnoho klášterů. Katolíci však pro jejich svět nemají pochopení. Bez pozvání se vylodí na poloostrově a začnou drancovat a vraždit!
Athos (Svatá hora), nejvýchodnější ze tří výběžků řeckého poloostrova Chalkidiki, je odpradávna opředen spoustou legend. Na délku měří zhruba 50 kilometrů, na šířku přibližně osm kilometrů a v jeho jižní části se od moře zdvihá posvátná hora Athos. V 9. století se v místní divoké krajině usazují první křesťanští poustevníci, toužící po samotě.
Mnich Athanasios Athoský (asi 920–asi 1003) ale jejich způsob života změní. V roce 963 zde zakládá Megisti Lavra, nejstarší dochovaný a i dnes nejvýznamnější monastýr (pravoslavný klášter) na poloostrově. Athanasios současně vytvoří řeholní řád a sestaví Typikon – pravidla soužití jeho členů –, který roku 972 svým podpisem stvrdí byzantský císař Jan I.
Tzimiskes (asi 925–976).
Výjimka pro kočky a slepice
Další kláštery následují rychle za sebou. Zabydlí je pravoslavní mniši z Řecka, Bulharska či Srbska. Jenže na poloostrově chtějí žít i civilisté, což odporuje Typikonu. Byzantský císař Konstantin IX. Monomachos (asi 1000–1055) proto roku 1045 vydává zvláštní zákon, jenž uznává Athos za samosprávný mnišský stát a zakazuje do něj přístup ženám a zvířatům ženského pohlaví kromě koček a slepic.
Svatá hora tak dál může vzkvétat a brzy se stává jedním z nejvýznamnějších center pravoslavného náboženství, vzdělanosti i kultury. Dlouhé období klidu a míru však roku 1204 skončí. Poloostrov obsazují křižáci, kteří spoustu mnichů povraždí nebo prodají do otroctví. Další zvěrstva pak katolické armády páchají na Athosu v letech 1267 a 1307. Naopak vládci Osmanské říše, jež v 15.
století ovládne většinu Řecka, respektují specifické postavení tohoto autonomního mnišského státu a jeho obyvatele chrání.
Dnes žije ve 20 klášterech na poloostrově zhruba 2000 mnichů a ženy na něj stále nesmějí.
Facebook
Twitter
RSS