„Navzdory závisti,“ zní pyšné Valdštejnovo heslo. V době předbělohorské i v období třicetileté války se to hemží dobrodruhy, zchudlými šlechtici i žoldnéři bažících po majetku i slávě. Jedním z nich je i Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, muž nesmírně ambiciózní…
Pochází z chudého rodu
Albrecht z Valdštejna přichází na svět do zchudlého zemanského rodu v Heřmanicích. „Rodový majetek, Heřmanická tvrz… v chudém Podkrkonoší, rozhodně nedával naději na bezstarostný blahobyt,“ líčí spisovatel Jan Bauer (*1945). V jedenácti letech se ho jako sirotka ujímá strýc Vilém Slavata.
Ten ho jako v té době správný protestant posílá do luteránských škol, kde si ale kvůli výtržnostem mladý Albrecht mnoho nepobude. Raději podniká dobrodružnou cestu po Evropě a poté vstupuje do armády. V Uhrách se válčí s Turky a uherskými povstalci, což je příležitost pro mladé šlechtice. Kromě zranění ruky a uherské nemoci si z tažení přináší také hodnost hejtmana.
Brzy po svém návratu ale pod vlivem olomouckých jezuitů přestupuje na katolickou víru a bere si bohatou vdovu Lukrécii Nekšovnu z Landeka, což mu přináší bohatství i vazby na přední moravskou šlechtu.
Rány osudu
Během třicetileté války stojí pevně na straně císaře. Pobělohorské exekuce přinášejí obrovský majetek, a protože drží válku od svého panství, kde podporuje řemesla, říká se jeho zemím „Terra Felix“. Aby se dostal ke dvoru, bere si za manželku paní z Harrachu. V čele armády je rychlý, energický a nesmlouvavý. Jeho stálá armáda je tak mobilní, že se jí podaří vyšachovat dánskou armádu z Německa.
Poté ale přichází strmý pád. Valdštejn je na popud svých nepřátel od dvora odvolán. Krom toho je kontaktován českými exulanty ve švédských službách s nabídkou české koruny, pokud by zradil císaře. Vévoda ale jen neutrálně odpoví: „Byl by to šelmovský kousek císaři.“ Po prvních neúspěších v boji se Švédy je ale povolán císařem zpět.
Kdysi aktivní vojevůdce je už jen stínem muže, jakým kdysi býval. Jeho opatrná taktika a diplomacie vyvolává u dvora podezření ze zrady. Císař váhá, ale nakonec souhlasí s likvidací Valdštejna. Ten je zabit irským žoldnéřem 25.
února 1634 v Chebu.
Facebook
Twitter
RSS