Osmnácté století je pro Rusko plné přelomových změn. Carská říše vyvrací krymský chanát, opanuje východní Polsko a Litvu, získává přístup k Černému moři. Za vším stojí veliká carevna Kateřina Alexejevna, původně knížecí dcera z malého německého státečku v dnešním Pomořansku. Její vláda se ale bez intrik a přetvářky neobejde…
Vojenským pučem k moci
Původně princezna Žofie Bedřiška Anhaltsko-Zerbská přichází na svět roku 1729 a ve svých patnácti letech je vybrána jako nevěsta pro ruského careviče Petra III. Po příjezdu do Ruska přijímá nové jméno Kateřina Alexejevna a nechává se carevnou Alžbětou zasvětit do chodu ruského dvora. Její postavení budoucí carevny je ale vrtkavé až do doby, kdy porodí následníka trůnu.
Přitom není vůbec jisté, zda-li je otcem infantilní carevič nebo někdo z Kateřininých početných milenců. A jsou to právě její favorité, kteří jí pomáhají vojenským pučem k moci poté, co si jen během několika měsíců vlády car Petr znepřátelí své rádce, důstojníky i armádu nevybíravými reformami po pruském vzoru. Později je na příkaz carevniných milenců ve vězení zabit.
Pravděpodobně je uškrcen řemenem od pušky.
Milenci jí zobou z ruky
„Bez problémů převzala všechny zásady samoděržaví, přesto své panovnické činy velmi často koordinovala po poradě s celou řadou svých milenců,“ popisuje současný publicista Jiří Fidler. Její milenci se stávají úspěšnými politiky a vojevůdci na moři i na souši. Stanislaw Poniatowski je dokonce dosazen na nátlak ruských bodáků až na polský trůn.
Tak napomáhá k likvidaci polského státu a jeho rozdělení mezi Prusko, Rakousko a Rusko. K tomu je připojeno Černé moře, po němž brázdí nová flotila, úspěšně se válčí s Turky a veškerá půda je zestátněna. Kvůli mizerným podmínkám ruského venkova ale také dochází k častým vzpourám a rebeliím, které musí carevna krvavě potlačovat.
Nutno je také dodat, že panovnice zahajuje vládu s vyrovnaným rozpočtem, ale na jejím konci má více než dvousetmilionový dluh. Přesto je Kateřina vnímána okolními evropskými státy jako moderní osvícená panovnice a takzvaná „Semiramis Severu“.
S tímto vědomím umírá v roce 1796 na následky mrtvice.
Facebook
Twitter
RSS