Když v Konstantinopoli roku 541 vypuká první historicky doložená epidemie moru, nikdo ještě netuší, že na tuto nemoc zemře asi čtvrtina tehdejších obyvatel Byzantské říše. Morové rány se pak vracejí až do novověku a dnes je připomínají hlavně úchvatná sochařská díla.
Jsou typické pro náměstí ve střední Evropě a severní Itálii, kde se v éře baroka, tedy od poloviny 16. do konce 18. století, stavěly ve velkém. Morové sloupy také vyrůstají v místech, kde se v minulosti nacházely hroby obětí zhoubné nemoci.
To je třeba případ viničního sloupu, který se dodnes nachází v pražské Troji. Jiné jsou ale výrazem díků za konec epidemie, další mají před morem teprve ochránit.
Provizorní oltář
V době šíření nemoci se obvykle z hygienických důvodů uzavírají kostely, a tak morové sloupy slouží i jako provizorní venkovní oltáře. Z řady morových sloupů shlíží k zemi na věřící socha Panny Marie, rozdíl mezi morovým a mariánským sloupem proto není vždy zřejmý.
Ovšem není pravidlem, že na vrcholu morových sloupů musí být vždy Panna Marie, někdy se objevují sochy různých světců nebo Nejsvětější Trojice.
Facebook
Twitter
RSS