Neuzavírají klasická manželství a jejich vztahy jsou založeny pouze na citech, sexu a potěšení. Muži, které si ženy vyberou, se navíc po společné noci vracejí domů.
Jeden z posledních matriarchátů najdeme v Číně a čítá přibližně 55 000 lidí. Je společenstvím, které má nejen vlastní jazyk, ale díky izolaci také svébytnou kulturu. Rodová linie putuje „po přeslici“, takže příjmení i majetek přechází z matky na dceru, ženy jsou ty, které rozhodují, mají pod palcem finance, patří jim domy, pozemky i děti. Muži s nimi navíc nežijí v jedné domácnosti a jejich role otců je jen okrajová. Všichni jsou pro děti „strýčkové“, a i když ty většinou vědí, který z nich je jejich otcem, není to pro ně důležité. Jejich rodina je ta, se kterou žijí.„My samozřejmě své děti známe a nikdo nám nebrání je navštěvovat, nosit jim dárky nebo s nimi trávit čas,“ říká místní průvodce Zhanx.
Vztahy bez závazků
Turisty však nejvíc zajímá tisese čili stěhovavé manželství. Mosuové neuzavírají klasická manželství, jejich vztahy nemají ekonomický ani sociální rámec a jsou založeny pouze na citech, sexu a potěšení. Páry, kterým to klape, spolu mohou zůstat celý život, ty, kterým ne, se rozcházejí bez hádek. I v oblasti vztahů přitom hraje prim žena. Poté, co dosáhne 13 let, projde zasvěcovacím obřadem, v jehož závěru dostane klíč od svého vlastního „květinového pokoje“ a může si začít vybírat milence. Oba přitom mohou mít libovolný počet partnerů bez nutnosti navazovat dlouhodobý vztah. Některé Mosujky tak sice mohou mít za život i 100 partnerů, ale není to běžné. „Dříve mívaly ženy více souběžných vztahů, ale dnes už má většina dlouhodobý vztah a partnery nemění často,“ říká argentinský spisovatel Ricardo Coler (*1956), který mezi Mosuy žije. A i kdyby, tak o počtu partnerů se veřejně nemluví.
Nerozumí slovu žárlivost
Muži své partnerky navštěvují pouze v noci a ráno se vracejí domů, k rodinám tvořeným několika generacemi žen a mužů, kteří jsou dětmi některé z nich. O klasické manželství nemají většinou ženy zájem. „Když muž a žena žijí spolu, nevede to k ničemu dobrému. Jen se hádají a potěšení i láska se vytratí,“ tvrdí mosujská dívka Šama v knize Kde vládnou ženy české cestovatelky Kateřiny Karáskové (*1978). Možná i díky tomu Mosuové neznají žárlivost a ve svém jazyce vůbec nemají výraz pro monogamii, manžela, ale třeba ani pro znásilnění. Navíc při takovém uspořádání, kdy do rodin nepřichází žádný manžel nebo manželka se svými nároky, nedochází v případě rozchodu k žádným třenicím o děti ani o majetek.
Facebook
Twitter
RSS