„Škoda, že už tu nebudu, abych to viděl,“ prohodí Alan Billis. Není v tu chvíli zrovna v nejlepší kondici. Rakovina plic téměř dokončila svůj úkol. Ještě předtím ale stihne odpovědět na jeden inzerát v novinách.
Zní zhruba takto: „Hledá se dobrovolník v konečném stádiu onemocnění, který by byl ochoten darovat své tělo k mumifikaci.“ Na smrt nemocný britský taxikář váhá jen chvíli. „Můžete mi říkat třeba Tutan-Alan,“ usmívá se v závěru roku 2010. V lednu následujícího roku umírá. A současně s tím se odborníci z University of York ve Velké Británii dávají do práce. Dlouho hledali lidské tělo, které by mumifikovali způsobem, jakým se to provádělo s egyptskými faraony – ověřili si na něm postupy, naposledy používané jednou z úchvatných civilizací starověkého světa před více než 3000 lety.
Zastavit čas v okamžiku smrti
Času opravdu není nazbyt vzhledem k tomu, že rozkladné procesy startují v těle už několik minut po skonu. Proto bere zkušený soudní patolog Peter Vanezis do ruky skalpel, s pomocí kterého provede na levé straně Alanova břicha krátký řez.
Právě skrz něj bude tahat ven vnitřní orgány, tak jako egyptští balzamovači. Ti už tehdy dobře vědí, že právě ve vnitřních orgánech rozkladné procesy začínají, a tak je potřeba je co nejrychleji vyjmout. Pryč musí střeva, játra, žaludek i plíce. Mrtvolu přitom nesmějí příliš poškodit.
Srdce a mozek nechají
Nejvíc zabrat dají Vanezisovi plíce, uvězněné v hrudním koši, daleko důležitější je ale trávící trakt. Právě ten je totiž největším semeništěm bakterií. Srdce patolog nechává uvnitř těla, stejně jako to dělají Egypťané.
Má pro ně totiž stejnou váhu jako mozek (i ten je mimochodem Alanovi ponechán). Vidí v něm symbol rozumu a inteligence. I tak ale v tu chvíli vypadá Alanova mrtvola jako vyfouknutý míč. Aby získala zpátky svůj tvar, vyplní Vanezis a jeho tým uvolněný prostor v tělesných dutinách smotky plátna.
Natronová vysoušecí lázeň
Na řadu přichází nejnáročnější a také nejzdlouhavější procedura – naložení těla do natronu, směsi přírodních solí, s pomocí kterých Egypťané tělo zbaví tekutin ve tkáních, a tak ho vysuší. Ve slané lázni zůstane Alan 35 dní.
Tělo má přitom pokryté ochranou vrstvou ze směsi sezamového oleje, pryskyřice a včelího vosku, která má předejít poleptání. Další dva týdny pak bude pozvolna vysychat ve vyhřáté komoře. „Komora napodobuje podmínky v Egyptě, takže je v ní vysoká teplota a nízká vlhkost,“ vysvětluje chemik a archeolog Stephen Buckley.
Pak už zbývá jen zabalit mrtvolu do plátna a nechat jí ještě dalších 6 týdnů vysychat.
Mumie z 21. století
Po jejich uplynutí nadejte konečný čas rozuzlení. Celý tým odborníků napjatě čeká, zda se jim podařilo úspěšně zopakovat 3000 let staré balzamovací postupy. Když vědci odmotají na několika místech plátno, mají důvod k úsměvu.
Sůl zastavila veškeré rozkladné procesy a stabilizovala tkáně. Definitivní potvrzení úspěchu je vyšetření magnetickou rezonancí. Dnes spočívá Alanovo tělo jako exponát v londýnském Gordonově muzeu.
Facebook
Twitter
RSS