Když se řekne „evoluce“, každému se ihned vybaví jméno Charlese Darwina. Málokdo ale ví, že Darwin nebyl jediný, koho revoluční myšlenky napadly. Téměř zároveň s ním přišel evoluci na kloub i Alfred Russel Wallace.

Jméno britského přírodovědce a badatele Alfreda Russela Wallace (1823 – 1913) je mezi laickou veřejností dnes téměř zapomenuto. Přitom se jedná o muže, který hrál klíčovou roli v objevu evoluce.

Jak je tedy možné, že Wallace zůstal ve stínu, zatímco Darwin se hřeje na výsluní za jeden z největších biologických objevů všech dob?

Wallace odjakživa miloval sbírání brouků a jiného hmyzu. Nejprve drobné tvory hledal pouze pro své potěšení. Později, díky zalíbení viktoriánské Anglie v objevech a přírodovědných muzeích, se mladý přírodovědec mohl sběrem hmyzu i živit.

Postupně se mu navíc vyskytlo několik možností, zúčastnit se zahraničních biologických expedic. Nejvýznamnější byla zřejmě jeho cesta do Malajského souostroví. Plavba do Singapuru tehdy trvala 6 týdnů.

V oblasti malých malajských ostrovů Wallace zůstal osm let. Během nich nashromáždil obrovské množství vzorků cizokrajného hmyzu a několik zásadních objevů.

Zrodila se myšlenka evoluce – podruhé

V době, kdy Wallace sbíral v Malajsii brouky, evropští vědci dávali dohromady převratné myšlenky.

Příkladem může být práce geologa Charlese Lyella (1797 – 1875), který se společně s dalšími badateli domníval, že planeta se v minulosti proměňovala a její tvar je výsledkem geologických pohybů země.

Wallace byl nadšeným čtenářem otevřeným novým myšlenkám. Lyellova teorie ho proto ihned zaujala. S geologem souhlasil a jeho názor dokonce posunul ještě o kousek dál. Začal totiž tvrdit, že i život se v průběhu historie proměnil.

Navíc vyslovil domněnku, že druhy nejsou neměnné ani v současnosti a generaci od generace se mění.

Své myšlenky Wallace sepsal a poslal svou úvahu známého britskému badateli, se kterým si intenzivně dopisoval – Charlesi Darwinovi.

Když si Charles Darwin přečetl Wallaceovu esej, zjistil, že v ní byly na několika stránkách shrnuty myšlenky, na kterých sám pracoval už 20 let. Pod vlivem identického názoru jiného vědce se rozhodnul, že svou teorii vydá společně s Wallaceovou esejí.

K velkému překvapení ale uveřejněné myšlenky nevzbudily téměř žádný ohlas. Lavina se strhla až po té, co Darwin vydal svou knihu O původu druhů přírodním výběrem, v níž všechny myšlenky shrnul a představil celistvou evoluční teorii.

Ze sledu všech událostí nakonec vyšel Darwin jako autor evoluční teorie a na Alfreda Wallace se trochu zapomnělo. Přesto vědci zůstali přáteli do konce života a ve svých názorech se navzájem podporovali.