Myší kosmonauti na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) odhalují tajemství dlouhodobého pobytu ve vesmíru – od chování v mikrogravitaci až po změny na úrovni genů.

Od dob Apolla 17, kdy pět „lunárních myší“ obletělo Měsíc, až po současné experimenty na ISS se myši staly klíčem k pochopení toho, jak dlouhodobý pobyt ve vesmíru ovlivňuje (lidské) tělo.

1. Jak se myši adaptují v mikrogravitaci

NASA sledovala 37 dní pobytu myší v kosmu – dokázaly se přichytit, prozkoumávat klec, čistit si srst a jíst – zkrátka prakticky normálně, jen bez gravitace . Jejich hmotnost i stav srsti byly srovnatelné s kontrolní skupinou na Zemi.

Proč to má význam pro astronauty? Takové chování ukazuje, že i bez gravitace je možné udržet fyzickou zdatnost – důležitou součástí prevence svalové a kostní degradace.

2. JAXA a Mouse Habitat Unit (MHU)

Japonská vesmírná agentura JAXA vyvinula na ISS zařízení MHU – systém klecí v modulárním prostředí Kibo, který umožňuje srovnalo rearing v mikro- i umělé gravitaci.

Každá myš má svou klec, krmení, kameru i vzduchový filtr. Byly zde prováděny i mise MHU‑5 zaměřené na efekt parciální gravitace (např. Mars – 0,38 G) na vývoj a genovou expresi myší.

3. Genetická adaptace a stáří

Mise jako MHU‑5 sledují, jak parciální gravitace ovlivňuje genovou expresi, včetně germinálních buněk – což přináší poznatky nejen pro budoucí mise na Měsíc a Mars, ale i o dědičných změnách.

Navíc mohou posloužit jako model urychleného stárnutí, jako např. svalová atrofie nebo osteoporóza.

4. Prevence poškození kloubů – skokový trénink

Podle letošního výzkumu by „skokový“ trénink mohl posílit kloubní chrupavku myší – a potenciálně i astronautů, kteří jinak trpí úbytky v závislosti na beztížném stavu.

Zajímavost

Apollo 17 – Fe, Fi, Fo, Fum a Phooey: myši, které strávily 6 dní v měsíčním orbitu – jeden nepřežil návrat, ostatní byli po přistání obětováni kvůli výzkumu.

MHU‑1 (2016): 35 dní na ISS s 12 myšmi, úspěšný návrat živých zvířat – klíčový krok pro další mise.