Myši, krysy a mnoho dalších hlodavců používá při namlouvání nebo při vymezování teritoria ultrazvuk, který je pro lidské ucho neslyšitelný. Nový výzkum ukázal, že tyto zvuky vytváří speciální mechanismus.

Vědci dosud nevěděli, jakým způsobem jsou myši schopny ultrazvuk vytvářet.

Mezinárodní tým vědců pod vedením biologa Coena Elemanse ze Syddansk Universitet v jihodánském Odense nyní odhalil, že myši používají při „zpěvu“ obdobný mechanismus jako proudové motory.

„Myši vytvářejí ultrazvuk takovým způsobem, který jsme nikdy předtím u žádného zvířete neviděli,“ řekla spoluautorka studie Elena Mahrtová z Washington State University.

Dosavadní teorie neplatí

Dříve se mělo za to, že myši milostné a teritoriální písně vytvářejí tak, že nutí vzduch procházet přes dva zúžené otvory v hrtanu. Podobně, jako uniká pára z varné konvice.

Podle druhého vysvětlení je ultrazvuk výsledkem rezonance způsobené vibracemi hlasivek. Nyní se ukázalo, že obě hypotézy jsou chybné.

Použití vysokorychlostní kamery, která zachytí 100 000 snímků za sekundu, ukázalo, že hlasivky jsou během ultravysokého pištění zcela v klidu. Místo toho myši usměrňují tenký proud vzduchu z průdušnice proti stěně hrtanu, kde se odráží a rezonuje. Výsledkem je ultrazvuková píšťalka produkující vysokofrekvenční pískavý zvuk.

 „Je zajímavé, že tento mechanismus vytváření zvuku je znám u aplikací nadzvukového proudění, jako je vzlet a přistání s proudovými motory, nebo vysokorychlostní podzvukové proudění například u trysek pro rychlé chlazení elektrických komponentů a turbín,“ uvedl Anurag Agarwal spoluautor studie a vedoucí Aero-akustických laboratořích na University of Cambridge.

Nemusejí to být jen myši

Podle Elemanse se zdá pravděpodobné, že ultrazvuk používá pro komunikaci více hlodavců. Je dokonce možné, že tento mechanismus používají například i netopýři při echolokaci.

„I když byly myši studovány tak intenzivně, mají stále nějaké cool triky v rukávu,“ říká s nadsázkou Elemans.

Čím více budeme vědět o tom, jak vytvářejí své sociální zvuky, tím snazší bude pochopit, co se děje v mozcích myší, které mají stejnou genetickou mutaci jako lidé s řečovými nebo sociálními poruchami.

Nové poznatky by mohly přispět k rozvoji účinnějších zvířecích modelů pro studium poruch lidské řeči, jako je například koktání.