Když je ze země cítit vláha a nohy se začnou jemně bořit do mokré půdy, nastává chvíle, kdy do života vchází slovanská bohyně Mokoš. A tak se připravte zapustit kořeny, protože Mokoš přináší dary samotné matky Země.

 

Staroslovanská bohyně Mokoš je vládkyní přírody, úrody, léčení a plodnosti země. Jak už její jméno napovídá, vychází z kořene slova mok, tedy mokrý či vlhký. Jelikož vláha je nezbytnou podmínkou zrození života, Mokoš je chovaná ve značné úctě.

Ve své podstatě je zosobněním Země jako takové. Západní Slované, a zejména ti polabští, ji uctívají jako bohyni Živu.

První zmínky o Mokoši najdeme v textech z 14.století, ale hodně se objevuje i ve folklóru v 19.století, zejména ve spojitosti s porody a ženskými pracemi. Stejně jako v jiných kulturách, připadá i této bohyni plodnosti a úrody pátek.

 

Ponor do ticha

Svátek na počest bohyně Mokoš spadá u Slovanů na období letního slunovratu, kdy se konají slavnosti kupadel zajišťující dobrou úrodu. Léty se ale doba Mokošiny oslavy posouvá, a tak zbývá ještě dost času nachystat se k oslavě bohyně a jejích kvalit.

Období, které se s Mokoší pojí u novopohanů, je přelom října a listopadu, přesněji mezi podzimní rovnodenností a Dušičkami. To je historicky považováno za počátek ženských zimních prací.

Jedná se také o čas vhodný k poděkování za předchozí úrodu a uctění všech darů přírody, které pomáhají překlenout zimu. Nastává doba odpočinku a pohroužení se do sebe a do ticha.

Společné oběti

Bohyni Mokoš se přinášejí různé obětiny. Přestože se často obětují domácí zvířata, Mokoš si krvavou oběť nevyžaduje. Obvykle se tak jedná o chléb, mouku, zrna, kaše, med nebo víno.

Tyto dary se zakopávají do země a nesmí se s nimi po celou zimu hýbat, aby se nenarušil Mokošin klidný spánek. K matce Zemi neodmyslitelně patří i různé přírodní a magické bytosti.

Jak napovídají staré texty, kupříkladu Kázání svatého Řehoře Bohoslovce, podle víry Slovanů je Mokoš hluboce spjatá s vílami. K obětinám pro Mokoš tak mnohdy rolníci přidávají i oběti pro víly, jako například obřadní chléb zvaný korovaj.

Přadlena osudu

Kromě půdy a úrody je Mokoš spojovaná rovněž s rodinným krbem, stabilitou a lidským osudem. Mokuša, postava známá ze severoruského folklóru, je patronkou přadlen. Její příchod prý ohlašuje zvuk vřetene.

Tak jako Mokoš, i ona spřádá do klubka posvátné nitě života, které vytvářejí spletitou síť lidského osudu. Splétá i rozplétá uzly, přesně tak, jak je pro každého jednotlivce třeba.

Trápí-li vás tedy pochybnosti, zda kráčíte svou cestou a kudy se ubírat na své stezce životem, Mokoš je tou pravou průvodkyní, která se postará, aby se ta správná pěšina objevila a abyste z ní nesešli, alespoň ne na příliš dlouho.