Téměř 20 000 mrtvých, další tisíce zraněných či nezvěstných. To je děsivá bilance památné bitvy u Slavkova, k níž došlo 2. prosince 1805 na jižní Moravě.

Dnes zde „bitvu tří císařů“ připomíná Mohyla míru – první stavba svého druhu v Evropě, která měla varovat před nesmyslností válek.

„Poddaní z vesnic okolo bojiště byli nahnáni na kopání hromadných hrobů. Pochovávali padlé po desítkách a často prý zahrabávali ruské vojáky, kteří ještě jevili známky života.

Nutily je k tomu francouzské hlídky, které dohlížely, aby pohřbívání probíhalo co nejrychleji,“ líčí situaci bezprostředně po bitvě současný historik Dušan Uhlíř.

Lidé na události postupně zapomínají, padlé dlouho připomínají jen dva osamělé dřevěné kříže.

Až koncem 19. století na místa zborcená krví přichází národní buditel, vlastenecký duchovní a profesor na české reálce v Brně, páter Alois Slovák (1859–1930).

O bitvu u Slavkova se živě zajímá, podrobně studuje její terén, průběh bojů i jejich důsledky. Uvědomuje si, že celý okolní kraj je jedním obrovským hřbitovem. Padlé se rozhodne uctít vybudováním památníku.

Výročí 100 let nestihl

Přesně před 120 lety, roku 1899, je ze Slovákovy iniciativy založen komitét k podpoře stavby. „Přispějete na památník?“ obrací se vlastenec s žádostí o finanční podporu na vlády a hlavy států, které zde v roce 1805 válčily.

Z Ruska přichází 50 000 rakouských korun, rakousko-uherský císař František Josef I. (1830–1916) přispěje 30 000 korun, Francie 11 000. Za získané peníze jsou vykoupeny pozemky na Prateckém návrší a za další ze sbírky se začíná budovat Mohyla míru.

Slovák si původně přál, aby byla vztyčena ke 100. výročí bitvy, ale stavba je realizována teprve v letech 1910–1912, a to podle projektu předního českého architekta Josefa Fanty (1856–1954).

Zajímavosti z kostnice

Uprostřed památníku ve tvaru jehlanu, zakončeného křížem, se nachází kaple a pod ní kostnice, do níž jsou každoročně ukládány ostatky padlých nalezené v okolí.

Antropologický výzkum v roce 1992 ukázal, že kostnice obsahuje několik tisíc kostí a kosterních úlomků nejen mužů, ale i žen a že jsou zde uschovány ostatky různých etnických skupin, a to i mimoevropských.