Slavný fotograf, který už moc nefotí a portréty už ho nebaví. Neznámá herečka, která bude jednou hodně slavná. Z jejich setkání se rodí jeden z nejslavnějších portrétů v dějinách fotografie.
„Průmyslový prostředek nemůže být nazýván uměním, jehož posláním je vytvářet krásu,“ tvrdí básník Charles Baudelaire (1821–1867) o fotografii. Slavný fotograf Nadar (1820–1910) jeho slova potvrdí i popře současně.
V roce 1860 na Boulevard des Capucines 35 otevře velký ateliér, kde rozjede masovou výrobu portrétů. Jeho samotného ale podobizny nudí, a tak focení přenechá zaměstnancům. Raději experimentuje, třeba fotí Paříž z balónu.
Přesto právě on v roce 1864 vytváří jeden z nejkrásnějších fotografických portrétů. Sarah Bernhardtová (1844–1923) je jednou z největších hereckých legend 19. a počátku 20. století, skutečný fenomén a jedna z prvních mediálních superhvězd.
Jenže ne v roce 1864. Tehdy ještě nic z toho neplatí. Sarah má 20 let a je jen mladou začínající herečkou.
Navíc poté, co nafackuje slavnější kolegyni Zaire-Nathalie Martelové (1816–1885) a je vyhozena z divadla Comédie-Française, je i bez angažmá. Fotografie ji fascinuje, tuší její potenciál pro kariéru herečky a učí se ji využívat.
Už jednou to v Nadarově ateliéru zkoušela, ale výsledek, vytvořený roku 1862 některým z Nadarových zaměstnanců, byl nevalný. Nyní přichází znovu, aby se nechala zvěčnit samotným Nadarem. Výsledek předčí všechna očekávání.
Dochovají se tři varianty fotografie a současní znalci každou z nich označují za Nadarovo ne-li nejlepší, tak rozhodně za nejinspirativnější dílo.
