„Člun na pravoboku!“ ozve se hlídka velrybářské lodi Dauphin. Píše se 23. února 1821 a pohled posádky do záchranného člunu otřese i tím nejotrlejším námořníkem na lodi. Dva kostlivci, co ani nepřipomínají lidi, jen vyrážejí jakési skřeky…
Oba muži zoufale drží v ruce ohlodané kosti. „Teprve později jsme si uvědomili, že jsou to lidské kosti,“ poznamená do deníku kapitán Dauphinu. Po dvou hodinách námořníci zjistí, že jde o ztroskotance z americké velrybářské lodi Essex, kapitána George Pollarda mladšího (1791–1870) a námořníka Charlese Ramsdella (1804–1866).
V průběhu dní, kdy se oba zotavují, vyslechne kapitán s posádkou otřesný příběh krutého osudu.
Provází je smůla
Na svou poslední plavbu se vydává Essex 12. srpna 1819 z ostrova Nantucket na atlantickém pobřeží Spojených států. Kapitán Pollard, kterému je 28 let, má s sebou 21 mužů. Obeplují Hornův mys a zamíří do Pacifiku. Cílem je cesta do velrybářské oblasti západně od pobřeží Jižní Ameriky, kam se dostala v říjnu roku 1820.
Oblast už je ale vylovená, a tak Essex pokračuje dál na západ, do oblasti jižního Pacifiku. O měsíc později konečně narazí na první vorvaně, pokusí se je harpunovat, ale jeden zvlášť obrovský kousek (asi 26 metrů) na ně zaútočí.
„Nejprve do nás narazil hlavou, po chvilce se do nás pustil znovu, plul k nám dvojnásobnou rychlostí a vypadal rozzuřeně,“ vzpomíná první důstojník Owen Chase.
První pevnina
Během 15 minut jde Essex ke dnu, a to asi 3 700 km západně od Jižní Ameriky. Posádka dva dny shromažďuje zásoby z trosek a pak 21 námořníků rozdělených do třech člunů vyrazí vstříc záchraně. K nejbližší pevnině – ostrovům Markézy – je to necelých 2 000 kilometrů.
Člun pod vedením důstojníka Owena Chaseho se v lednu 1821 oddělí od ostatních během bouře. Žijící námořníci se živí masem z mrtvých těl svých kamarádů. Dne 18. února, tři měsíce po potopení Essexu, je zachrání britská velrybářská loď Indian. Ve druhém člunu nepřežije nikdo a třetím kapitána Pollarda? Když čtyřem přeživším v únoru 1821 dojdou zásoby, rozhodnou se jednoho z nich obětovat.
Los padne na 17letého Owena Coffina, kapitánova bratrance.
„Byl to nejstrašnější okamžik mého života,“ vzpomíná později Pollard.
Facebook
Twitter
RSS