Napoleonova závěť: Synovi odkázal, zbraně, sedla a knihy!

V zajetí, zbaven všech poct panovníka i běžných občanských práv, obklopen jen několika věrnými služebníky, sestaví Napoleon Bonaparte svoji poslední vůli. Muž, který ztratil všechno, v co věřil a všechny, které miloval, cítí, že umírá. Touží jen po jednom: aby o jeho syna bylo dobře postaráno.

Napoleonovi však není souzeno, aby mu osud cokoliv dopřál. Jeho žena Marie Luisa jejich syna neochrání před okolními nástrahami a už vůbec v něm nepěstuje Napoleonova ducha. „Prince nechala přejmenovat z Napoleona na Františka. Směl sice otce zahrnout do své motlitby, ale všechny knihy a hračky opatřené císařským orlem mu byly sebrány,“ zmiňuje se současná spisovatelka Blanka Frajerová. Bývalý císař, který věřil ve své i synovo jméno, by se zděsil. Jeho syn, kterého viděl naposledy tříletého, je později prohlášen za „politicky neexistujícího“. Zemře v pouhých jedenadvaceti letech jako rakouský vévoda Zákupský na tuberkulózu.

Svého syna viděl Napoleon naposledy jako tříletého.

Poslední dny v zajetí

Sepisováním závěti se Napoleon Bonaparte ještě naposledy vybičuje, aby znovu otevřel všechny bolestivé rány. Přes všechna známá fakta, líčící Napoleona jak tvrdého bojovníka, jeho odkaz mluví i o jiných stránkách jeho povahy – lásce a oddanosti k francouzskému lidu, své armádě a svému jedinému legitimnímu synovi. Právě jemu odkáže slavný vojevůdce veškeré své dědictví, o peníze se však nejedná. Napoleon si totiž předmětů, které jsou němými svědky jeho krátké slávy, cení podstatně více než financí. Proto v závěti zdůrazňuje: „Odkazuji svému synovi skříňky, řády a další předměty jako stříbro, zbraně, sedla, ostruhy, nádoby ze své kaple a knihy… Přeji si, aby mu tento skromný odkaz byl drahý a aby mu byl připomínkou na otce, o němž bude mluvit celý svět.“

Slavný vojevůdce si přál jediné – aby o jeho syna bylo dobře postaráno. Odkázal mu veškeré předměty, které mu byly cenné.

Dostane jen otcův portrét!

V soupisu jsou zahruty věci, které pro Napoleona musí mít obrovskou cenu. „Je to mimojiné například meč, který nosil u Slavkova nebo dva páry pistolí z Versailles,“ píše Frajerová. Rakouská strana se však postaví proti naplnění Napoleonovy závěti a ani vytrvalá snaha vykonavatelů císařovy poslední vůle nic nezmůže. Napoleonův syn dostane jako památku na svého otce jen jeden jediný předmět: jeho obraz v životní velikosti.