Přes 280 kilometrů dlouhému údolí řeky Loiry se někdy přezdívá Zahrada Francie. Jeho kouzlu v 15. století podlehli i sami králové, kteří se za probíhající stoleté války necítili v Paříži zrovna bezpečně. Svá sídla přenesli právě sem a setrvali zde po následující staletí.
Své vladaře do povodí malebné řeky rychle následovala francouzská šlechta, jež ve velkém skupovala polorozbořené středověké tvrze a hrady, které v regionu zbyly po zdejších hrabatech z Blois a Anjou.
Úkryt kardinála
Zatímco většina zámků kolem Loiry se nachází na vyvýšeninách podél řeky, Sully-sur-Loire stojí přímo ve vodě, a to už od dob středověku, protože střežil důležitý brod.
Pobývala tu třeba Johanka z Arku (1412–1431), ale jeho nejslavnější éra přichází až s počátkem 17. století, kdy se dostává do rukou vévody Maximiliena de Béthune (1560–1641), rádce krále Jindřicha IV. (1553–1610). Ten zahájí jeho rozsáhlou přestavbu.
Později zdejších pevných zdí využije Anna Rakouská (1601–1666) s kardinálem Mazarinem (1602–1661), když se zde ukryjí během povstání Frondy.
Chambord
Konstantinopole ve Francii
„Chci lovecký zámek,“ usmyslí si král František I. Jenže když si tento bonviván a estét vezme něco do hlavy, nespokojí se s málem. Výsledkem je Chambord, největší ze zámků na Loiře, který se může pochlubit 440 místnostmi, 80 schodišti nebo 365 komíny.
Právě jejich množství v kombinaci s četnými věžičkami má údajně připomínat panorama Konstantinopole. Král se ale dokončení zámku nedožil a podle všeho tu strávil jen zlomek času.
Chaumont
Pro královniny seance
Hrad zde stával již v 10. století, kdy si ho nechal vybudovat Odo I. z Blois (asi 950–996), věčně soupeřící se sousedním hrabětem z Anjou. Jeden z dalších majitelů sídla se však v 15. století odvážil vzbouřit proti králi a Ludvík XI. (1423–1483) mu za trest přikázal Chaumont zbořit. Brzy se však dočkal obnovy a velkolepé renesanční přestavby.
Své sídlo tu načas nachází i královna Kateřina Medicejská, která se v jeho prostorách schází se svými oblíbenými astrology. Mimo jiné je zdejším hostem i slavný Nostradamus (1503–1566).
Facebook
Twitter
RSS