Lidé nejsou jediní živočichové, kteří se starají o své děti. Existují zvířata, jež svá mláďata hýčkají a milují a jsou ochotná kvůli nim riskovat vlastní i vlastní životy.  

Chobotnice velká (Enteroctopus dofleini)

Třída: hlavonožci

Výskyt: severní okraj Tichého oceánu

Kuriozita: Pro svá mláďata obětuje vlastní chapadla i život.

Zajímavost: Vědci zjistili, že samice druhu Graneledone boreopacifica pečuje o svá vajíčka 4,5 roku.

Chobotnice velká patří spolu s krakaticemi k největším měkkýšům a také k nejinteligentnějším bezobratlovcům. Tito živočichové dorůstají až do délky 5 metrů, největší dosud zaznamenaný jedinec měl rozpětí chapadel 9,8 metru. Chobotnice žijí většinou samotářsky, s výjimkou období rozmnožování.

To probíhá tak, že samec dopravuje svoje spermie pomocí speciálně modifikovaného chapadla. Na samičkách je potom naklást vajíčka do děr na dně.

Obětuje vlastní život

Chobotnice se dá považovat za nejobětavější matku, jakou můžeme v moři najít. Svoje vajíčka, kterých bývá kolem 50 000–200 000, po nakladení neustále hlídá a stará se o ně po dobu 5 až 8 měsíců.

Chrání je nejen před predátory, ale také k nim přihání vodní proudy, aby měly dostatek kyslíku.

Nevzdaluje se od nich ani v případě, že by si sama ulovila něco k snědku. Proto není ničím výjimečným, že stráví svá vlastní chapadla.

Po vylíhnutí vajíček, většinou za 40 dní od oplodnění, se silně zesláblá matka sama mnohdy neubrání predátorům a vysílením umírá.

Slon africký (Loxodonta africana)

Třída: savci

Výskyt: Afrika

Kuriozita: Výchově mláďat se věnují všechny slonice ve stádě.

Zajímavost: Svá mláďata kojí slonice 4–6 let. Raritou je také to, že rodí největší mládě na světě, které váží kolem 110 kg.

Tento obr z řádu chobotnatců je největší suchozemský savec, dorůstající do výšky až 4 metrů. Dnes se vyskytuje hlavně jižně od afrického Sahelu, v dřívějších dobách ale obýval i oblasti v severní Africe.

Tito savci jsou poměrně přizpůsobiví, je pro ně důležitý hlavně dostatek potravy a vody v teritoriu.

Samci dosahují hmotnosti kolem 6000 kilogramů, rekordní jedinec ale vážil 10 400 kg. Mezi charakteristické znaky patří dva citlivé „prstíky“ na konci chobotu, který slouží k dýchání, čichání, pití, sprchování a podávání potravy.

Matriarchální společnost

Sloni patří mezi společenská zvířata a drží se pohromadě ve vysoce organizovaných skupinách, tvořených deseti až dvanácti samicemi a jejich mláďaty. To platí i v případě březosti samic.

Ty rodí zpravidla jednou za čtyři roky, přičemž samotné těhotenství trvá dlouhých 22 měsíců.

Těžký porod je pak pro všechny zbývající samice velkou událostí. Rodící slonici ostatní společnice hlídají a chrání ji i její mladé. Pomáhají pak slůněti i nohy. Starší sloni také upravují tempo stáda, aby s nimi slůňata držela krok.

Ta se od dospělých sledováním učí, které rostliny jsou vhodné k jídlu a jak se k nim dostat.

Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus)

Třída: savci

Výskyt: Austrálie

Kuriozita: Matka své mládě neopustí celý rok.

Zajímavost: Koalové se živí zásadně jen listy blahovičníků.

Nesprávně se tento živočich nazývá medvídek koala, i když je to ve skutečnosti vačnatec, podobně jako klokan, a patří k nejznámějším australským zvířatům.

Na začátku 20. století byli koalové v jižní Austrálii prakticky vyhubeni, nicméně dnes jsou vymizelé populace nahrazeny jedinci pocházejícími z Victorie.

Zajímavé jsou jejich pohlavní orgány. Samci mají rozeklaný penis, zatímco samice mají dvě oddělené dělohy, každou s vlastní boční pochvou.

A i když se jedná o tichá zvířata, v době páření vydávají velmi hlasité volání, které je slyšet až do kilometrové vzdálenosti.

Miniaturní mládě

Zdravá samice může mít jedno mládě ročně. Samotná březost trvá ale pouhých 35 dní. Když se mládě narodí, je holé, slepé, bez uší a velké pouze 2 cm. I tak dokáže najít vak na matčině břiše, kde se přisaje na jednu ze dvou bradavek. Prvních šest měsíců setrvává mládě ve vaku, kde se živí pouze mateřským mlékem.

Později začíná prozkoumávat svět mimo vak a konzumovat malá množství matčiny „kašičky“, díky které se do střev mláděte dostanou mikroby, nezbytné k trávení listů blahovičníku. K úplnému odstavení pak dochází kolem dvanáctého měsíce života.

Zatímco samičky se vydávají vést vlastní život, samečci často zůstávají v teritoriu matky až do věku tří až čtyř let.

Aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis)

Třída: plazi

Výskyt: Spojené státy americké

Kuriozita: Matka nosí mláďata ve své tlamě, aniž by je poranila.

Zajímavost: Vědci zjistili, že pokud teplota vejce nepřesáhne 31 °C, vyklube se z něj samička. Když je teplota vyšší (lehce pod 33 stupňů), narodí se sameček.

Tento aligátor žije pouze na jihovýchodě Spojených států amerických, hlavně v močálech, řekách nebo bažinách. Má velké, tmavé tělo s mohutnými končetinami a silným ocasem, který funguje jako kormidlo při plavání. Samci dosahují většinou délky do 5,5 metru.

Aligátoři si troufnou i na velké šelmy, například pumy nebo dokonce medvědy, což činí z aligátora jednoho z nejnebezpečnějších severoamerických lovců z říše živočichů.

Aligátoří něžnosti

Aligátoři se páří obvykle v dubnu. Před aktem probíhají pomalé námluvy, při kterých samci vydávají výrazné zvuky, i když nemají hlasivky. Samec trpělivě čeká několik dní na samičku a občas ji „pohladí“ přední nohou, dokud se samička nerozhodne k páření.

Když dojde k oplodnění, najde aligátoří matka poblíž vody místo na postavení hnízda a naklade tam 28 až 52 vajec, které 65 dní chrání. Po vylíhnutí mláďata silně skřehotají a matka je musí rychle vyhrabat z hnízda, aby se nezadusila.

Ochrana vlastním tělem

Nejdojemnější je ale způsob, jakým se samice o mláďata stará. Několik maličkých vždy vezme do tlamy a jemně stiskne čelist, aby je nepoškodila. Přitom se mladí mrskají, ale matka je nikdy ostrými zuby neporaní.

Takto je chrání před predátory na cestě k vodě, kde se napijí a učí se chytat rybky, hmyz, hady a další havěť. Matka je zároveň bedlivě hlídá a stará se o ně do jejich tří let.

Medvěd lední (Ursus maritimus)

Třída: savci

Výskyt: Arktida, Kanada, Rusko, Spojené státy americké

Kuriozita: Kvůli kojení musí během březosti přibrat 180 kilogramů.

Zajímavost: Medvědi jsou schopni vyšplhat na téměř kolmé kry a dovedou přeskočit až čtyřmetrové díry v ledu.

Tento druh medvěda obývá hlavně severní polární oblasti. Oproti ostatním druhů se výborně adaptoval na nízké teploty, pohyb na sněhu, po ledu a v neposlední řadě na plavání v chladné vodě. Jeho hlavní kořistí jsou tuleni, zdržující se při okrajích mořského ledu.

Svou tělesnou teplotu si udržují díky tukové tkáni, která dosahuje tloušťky 10 centimetrů a dobře jej chrání proti mrazivým teplotám. Není-li potravy dostatek, žije ze své tukové rezervy a je schopen hladovět po dobu několika měsíců.

Hladovějící matka

Toho je schopna hlavně medvědí matka, která se v mrazivém prostředí musí na těhotenství patřičně připravit. Samotná gravidita trvá 8–9 měsíců, ale zároveň medvědice prodělává tzv.

utajenou březost, kdy se vývoj oplozeného vajíčka pozastaví a obnoví až ve vhodnou chvíli.

Během této doby se proto musí pořádně nasytit, aby přibrala více než dvojnásobek své váhy. Pokud by se jí to nepovedlo, mohlo by se stát, že by její tělo plod samo absorbovalo.

Medvědice si pak vyhrabou ve sněhu doupě, kde porodí, často v polospánku, dvě mláďata. Ty pak přidržuje tlapami ve svém kožichu, jelikož se rodí holá, slepá a hluchá a velikostí se podobají kryse. S matkou zůstávají až tři roky.

Orangutan bornejský (Pongo pygmaeus)

Třída: savci

Výskyt: Borneo a Sumatra

Kuriozita: Každý den postaví na stromě pro své mládě nový domov z větví a listí.

Zajímavost: Samci se do výchovy mláděte téměř vůbec nezapojují.

Orangutani patří mezi největší savce, žijící na stromech. Většinu dne tráví získáváním potravy, odpočinkem a hledáním nového území. Během večera si každý den staví hnízda na noc, která se liší od hnízd sloužících k dennímu odpočinku.

Patří ale také mezi nejinteligentnější živočichy vůbec a dokáží velmi dobře zacházet s nástroji, dokonce je i sami vyrábějí. S lidmi sdílejí přibližně 97 % DNA.

Hlavní úkol: stavba hnízda

I když žijí orangutani samotářsky, neplatí to pro vztahy mezi matkou a mládětem. Ti mají mezi sebou velmi úzký vztah. Je to zřejmě způsoben tím, že samice orangutana může mít jedno až dvě mláďata jednou za osm let. Za život je tak odchová maximálně čtyři. První dva roky jsou mláďata na matce plně závislá.

Nosí je všude sebou, krmí je a spí s nimi v jednom hnízdě, přičemž první čtyři měsíce se mládě drží pouze matčina břicha. Už od šestého měsíce je matky učí, jak postavit hnízdo. Trvá jim ale tři až čtyři roky, než se jim to podaří.

Tučňák císařský (Aptenodytes forsteri)

Třída: ptáci

Výskyt: Antarktida

Kuriozita: O mláďata se starají hlavně samci.

Zajímavost: Tučňák je sériově monogamní – jeden rok je věrný jednomu partnerovi, jen asi 15 % jedinců zůstane věrných jednomu partnerovi více let.

Tučňák císařský je nejvyšší a nejtěžší ze všech tučňáků vůbec. Jedná se o nelétavého ptáka, který se adaptoval na drsné antarktické prostředí. Jejich hydrodynamický tvar těla minimalizuje odpor vody při plavání a křídla se přeměnila na tuhé ploché ploutve.

Má také neobvykle strukturovaný hemoglobin, který mu umožňuje fungovat i při malých hodnotách kyslíku. Tvrdé kosti zase zabraňují tzv. barotraumatu (fyzické poškození tkání, způsobené rozdílem tlaků mezi tělesnými dutinami a okolním prostředím) při potápění.

Dlouhá cesta za potravou

Tučňák sexuálně dospívá ve věku asi tří let. Rozmnožování probíhá na začátku antarktické zimy, kdy se jedinci v koloniích přesouvají z moří do hnízdišť. Samice po oplodnění vyvrhne jedno vejce vážící 460–470 g.

Jelikož je velmi vyhladovělá a trpí nedostatkem živin, předá vejce samci a na dva měsíce odchází lovit do moře potravu.

Samec pak drží vejce 64 dní na svých nohách, dokud se mládě nevylíhne. Sám během tohoto procesu ztratí až 20 kg své váhy. Čerstvé mládě se pak stává zcela závislé na rodičích kvůli teplu a potravě.

Než se vrátí jeho matka, krmí ho otec tvarohovitou hmotou, která se mu tvoří ve žláze v jícnu. Když se samice vrací, prohodí si role a za potravou se vydává tučňák.

Mořský koník (Hippocampus guttulatus)

Třída: paprskoploutví

Výskyt: severovýchodní Atlantský oceán

Kuriozita: Mláďata rodí sameček, který zažívá kontrakce jako u porodu.

Zajímavost: Koníci uzavírají trvalé svazky, které upevňují zvláštními rituálními tanečky.

Koník mořský se kvůli svému netypickému tvaru těla a hlavy, která částečně připomíná hlavu koně, nedá zaměnit s jinou rybou. Tato rybka o velikosti 15 cm se vyskytuje hlavně u mořského dna, kde se pomocí chápavého ocasu přichycuje k řasám či rostlinám.

Svým rypcem nasává vodu, ze které filtruje potravu v podobě drobných korýšů a planktonu. Většinu času stojí nehybně ve vodě, když už se pohybuje, tak pomocí kmitání hřbetní ploutve. Zvláštní je i pohlavní dimorfismus, kdy je sameček menší než samice.

Sameček rodí!

To není ale jediná kuriozita. Koníci mají vyměněné role i v rodičovství. Když samečci oplodní vajíčka, samice vloží samci jikry do zvláštního vaku na břiše. Tam se vyvíjejí do té doby, než se z nich nezačne kulit potěr.

Samečka tak po značnou část jeho života zdobí „těhotenské“ břicho a následně rodí mláďata, o která se stará a v případě nebezpečí i ukrývá ve vaku na břiše. S každou kontrakcí uvolní samec několik desítek až stovek vajíček. Poté, co porodí, padá vyčerpaný ke dnu.