Když v roce 1897 poprvé vyšel román Dracula irského spisovatele Brama Stokera (1847–1912), odstartovalo to vlnu zájmu o upíry a další tajemné bytosti z mýtů a legend. Jenže Stokerův Drákula nebyl zdaleka první.

Evropou se měli upíři prohánět dlouho před ním. Jaká postava je považována za vůbec prvního známého krvesaje?

Krajina kolem hradu Llers na severovýchodě dnešního Španělska je ponurá jako nikdy dřív. Lidé z okolních vesnic žijí v každodenním strachu z nového pána, který se v pevnosti usadil.

Hrabě Arnald Estruch totiž přicestoval s cílem vykořenit z regionu veškerou herezi a přimět všechny, aby se vydali na tu jedinou pravou cestu – cestu víry k jedinému Bohu.

Mnoho lidí už bylo odvlečeno z jejich domovů, mnoho lidí čekalo strašlivé mučení v kobkách hradu a někteří skončili na hranici.

Nenávist vůči Estruchovi začíná narůstat a mnoho lidí uvažuje o tom, jaké by to bylo, kdyby se ho někdo definitivně zbavil.Přání lidu se nakonec vyplní.

Jednoho večera se hrabě náhle chytne za hrdlo a zhroutí se k zemi. Okamžitě je umístěn na lůžko, kde se u něj střídají služebné a felčaři. Vše je ale marné. Po několika dnech hrabě umírá, k pohřbu ale nedojde. Kam zmizelo jeho tělo?

Zrod upíra

Uvedený příběh z 12. století má tak trochu očekávatelné pokračování. V dalších dnech a týdnech se v okolí začínají objevovat mrtvoly krav. Jsou zmrzačené a zbavené veškeré krve.

Mezi lidmi se začíná šeptat, že krajem obchází nějaký démon a ti nejodvážnější dokonce opakují slova některých hradních sluhů o tom, že spatřili starého hraběte, jak zcela mlád a zdráv prochází chodbami a místnostmi, aby následně zase beze stopy zmizel.

„Estruch měl také číhat v nedaleké vesnici, kde vraždil mladé muže, pil jejich krev a unášel ženy.

Ty když se vracely do vesnice, byly vždy těhotné, ale jejich děti se rodily buď mrtvé, nebo zdeformované,“ doplňuje příběh britský publicista a badatel Martin Locker.

Vše nakonec končí až po letech, kdy se do kraje vypraví starý židovský poustevník znající starých kabalistických rituálů. S pomocí místních upíra vypátrá a naostřeným kůlem ukončí jeho řádění.

Koluje dodnes

Na legendě o upírovi Estruchovi je pozoruhodné, že ačkoliv nepatří k nejznámějším, rozhodně ji lze považovat za jednu z nejpestřejších a nejdéle předávaných. Někteří badatelé upozorňují, že se v katalánském folklóru drží už celá staletí.

Podle Martina Lockera si ji mezi sebou předávaly hlavně ženy: Matky na ní učily své dcery opatrnosti a zdrženlivosti a dříve byly také upírovi přisuzovány případy, kdy se dítě narodilo s nějakou vadou.

Pro současnost pak legendu zpracoval nejpodrobněji v roce 1991 španělský spisovatel Salvador Sáinz, mnozí kritici však upozorňují, že jeho kniha Estruch je přiznanou směsí legendy s dalšími folklórními motivy a autorovou vlastní fantazií.

I tak ale platí, že je tento příběh z 12. století nejstarší zaznamenanou legendou o upírovi v Evropě. Je vůbec po možné po takové době odhalit, co z ní je pravda a co nikoliv?

Vzpomínka na katary?

Jak už to u podobných příběhů bývá, i v tomto případě existuje jen velmi málo důkazů, které by pravdivost podpořily.

Víme jen to, že v dané době za vlády Alfonse II. Aragonského (1157–1196) v oblasti opravdu probíhalo pronásledování heretiků a že už tehdy lidé znali příběhy o tvorech sajících krev. Jinak lze ale o podstatě legendy jen spekulovat.

Někteří badatelé například pracují s možností, že je ve skutečnosti přibarvenou vzpomínkou na pronásledování náboženské sekty katarů, ke kterému v Katalánii na konci 12. a na začátku 13. století docházelo. „Mnozí Kataři byli skutečně odsouzeni a upáleni.

Mnoho jich pak uprchlo z Okcitánie na jih do Katalánska. Kdo ví, jaké další dědictví tato tajemná skupina v oblasti zanechala,“ píše Martin Locker.

Povstala nakonec legenda o prvním evropském upírovi z utrpení členů jedné z nejslavnějších křesťanských sekt historie?