Jako malý se chtěl stát knězem
Aby se Josif stal knězem, bylo velké přání jeho matky Jekatěriny. Už v dětství proto hoch zpíval v kostelním sboru, šlo mu to více než dobře. Mladý Džugašvili následně vstoupil do kněžského semináře.
Dopomohlo mu k tomu stipendium, matčino odříkání i vynikající studijní výsledky. Během studií se však seznámil s dílem Karla Marxe (1818–1883) a jeho myšlenkami revoluce, které ho okouzlily.
Začal se proto scházet s dělníky a stal se podzemním členem sociálně demokratické organizace. Ze semináře kvůli tomu odešel. Církevní vzdělávání se nicméně později odrazilo ve způsobu jeho myšlení.
Stal se z něj dogmatik, svět byl pro něj buď černý, nebo bílý, nic mezi tím. Během studia si vypěstoval i fenomenální paměť, kterou v politice hojně využíval, a utvrdil se v tom, že lidé jsou zlí, hrubí, netolerantní a často podvádějí své blízké.
Za křivdy, které na něm jeho okolí spáchalo, byť jen v jeho představách, se byl schopen mstít i po dvaceti letech.
Měřil jen 163 centimetrů
Inteligencí vyvažoval Stalin svůj nepříliš atraktivní vzhled. Jeho obličej hyzdily jizvy po neštovicích a od dětství měl špatně ohebnou ruku. Při odvodu do první světové války v roce 1916 byl kvůli ní shledán neschopným vojenské služby.
Byl rovněž velmi malého vzrůstu, měřil pouhých 163 centimetrů. Nosil proto boty s vyšší podrážkou a během proslovů stál vždy na malém stupínku.Na obrazech se pak nechával kreslit vyšší.
Miloval westerny a Chaplina
Od roku 1934 se Stalinův život ustálil. Úřadoval v Kremlu. Většinou nevstával před polednem, ale často pracoval až do pozdních nočních hodin. Jednu slabost však přece měl, a to vášeň ke kinematografii.
Na večerních seancích se obvykle promítaly dva filmy, jeden sovětský a druhý zahraniční. Stalin miloval hlavně americké westerny, ačkoliv sovětský lid měl k americké kultuře přístup zakázaný.
Jednou, když promítali film o Chaplinovi, jako tulákovi, který nešťastně bloumal po světě, diktátor se prý rozplakal a hlesl: „To jsem já.“
Bál se létat letadlem
V průběhu války jednal Stalin s čelními představiteli spojenců, tedy s americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem (1882–1945) a britským ministerským předsedou Winstonem Churchillem (1874–1965).
V roce 1943 se účastnil konference v iráckém Teheránu, v únoru 1945 pak Jaltské konference, a nakonec na přelomu července a srpna 1945 konference v německé Postupimi. Stalin však cestování nesnášel, panickou hrůzu měl především z letadel.
Bál se jich tolik, že kam jen to bylo možné, cestoval vlakem. A to ne ledajakým, měl svůj vlastní vagon, který byl navržený pro cara Mikuláše II. (1868–1918).
Vagon vážil 84 tuny a byl vybaven kuchyní, dvojicí kupé pro ochranku a důstojníky, Stalinovou ložnicí, koupelnou a záchodem a také velkým salonem.Dnes stojí v gruzínském Gori jako výstavní exponát.
Co měl společného s Johnnym Cashem?
Stalin se postupem času stával stále paranoidnějším a trpěl i mnoha zdravotními problémy. Po válce se výrazně zhoršil stav jeho již tak nemocného srdce, a to v důsledku nadměrného kouření, pití a přejídání se.
V roce 1945 prodělal infarkt, rozjela se u něj i ateroskleróza mozku. Obtíže pak vyvrcholily v březnu roku 1953 mozkovou mrtvicí, na jejíž následky 5. března zemřel.
Američané se o jeho smrti dozvěděli prostřednictvím slavného country zpěváka Johnnyho Cashe (1932–2003). Ten roku 1950 vstoupil do armády a záhy byl povolán do německého Landsbergu, kde měl za úkol dekódovat ruské vysílání z Morseovy abecedy.
