V indonéských severních Molukách byla v první polovině letošního roku nalezena mezinárodní skupinou vědců zástupkyně včely, která je až čtyřikrát větší než její běžně se vyskytující příbuzná.

Hmyz, nesoucí jméno Megachile pluto, považovali odborníci za vyhynulý, naposledy byl totiž spatřen v roce 1981.

Včela nemá prozatím český název a svým vzezřením ani trochu nepřipomíná rozšířenou včelu medonosnou (Apis mellifera). Její kusadla jsou vskutku obří, než včelu připomíná spíše roháče obecného (Lucanus cervus).

Samice záhadné včely může dosahovat až 4 cm s rozpětím křídel přes 6 cm. Objevena byla roku 1858 britským přírodovědcem Alfredem Russelem Wallacem (1823-1913).

Od té doby byla spatřena jen několikrát a věda tak o tomto zástupci z rodu čalounic (Megachile) téměř nic neví.

Tento vědecký objev dává naději, že uvnitř indonéských pralesů – nedotknutých člověkem – ještě stále může existovat celá populace tohoto unikátního hmyzu. Odborníci se nyní jen obávají nájezdů sběratelů čehokoli unikátního.

Nezbývá než doufat, že se „raja ofu“ neboli „král včel“, jak hmyz nazývají domorodci, dokáže o sebe postarat a člověk nebude stát za vyhynutím dalšího druhu.

„Bylo to naprosto neuvěřitelné, když jsme na vlastní oči viděli tohohle létajícího buldoka, který měl být navíc už dávno vyhubený.

Vidět, jak je krásná a obrovská, slyšet zvuk jejích velikých křídel, když kolem mě proletěla, to bylo prostě neskutečné,“ definoval svůj zážitek ze střetu s obří včelou fotograf Clay Bolt.

Alfred Russel Wallece byl britský badatel, antropolog a biolog, je o něm známo, že nezávisle na Charlesi Darwinovi (1809-1882) přišel s myšlenkou závislosti evoluce na přirozeném výběru.

To nakonec podnítilo Darwina, aby svou studii „O původu druhů“ vydal. Wallecovi byla nejpříjemnější práce v terénu, často bývá považován za jednoho z největších expertů na geografickou distribuci živočichů 19. století.

Také je známý pro svou teorii, že výstražné zbarvení zvířat slouží jako upozornění pro predátory – „pozor jsem jedovatý“