Nejděsivější zvířecí monstrum? Od dob natočení filmu Čelisti je jím pro mnoho lidí žralok bílý. Asi málokomu při sledování záběrů, kterak se obří predátor se zkrvavenými zuby vrhá na svou oběť, nenaskočila husí kůže. Oceánem se ale v minulosti prohánělo ještě mnohem strašlivější stvoření. Šlo o megalodona. Je možné, že hlubiny obývá dodnes?
Návštěvníci švýcarského Sauriermusea, ležícího nedaleko Curychu, stojí s šokovaným výrazem ve tváři před unikátní zkamenělinou. Jde o jednu z mála velmi dobře dochovaných fosilií největšího predátora, který kdy brázdil světové oceány. O existenci megalodona se mezi odborníky dlouho vedly spory.
Díky nálezům jeho obřích špičáků a zkamenělin je dnes zřejmé, že tato gigantická paryba skutečně moře kdysi obývala. „S nadsázkou můžeme říci, že žralok bílý by vedle něho vypadal jako malá mřenka,“ upozorňuje publicistka Hannah Osborne. Megalodon totiž vážil 60 tun a měřil na délku 30 metrů.
Zuby měl 17 centimetrů dlouhé a byly tak ostré, že by hravě prokously kýl kdejaké dnešní lodě.
Brutální metoda lovu
Postrach oceánů, právě takovou přezdívku si žralok obývající naši planetu před více jak 20 miliony lety, vysloužil u některých odborníků. Ne náhodou. Megalodon byl totiž podle vědců zřejmě nejdrsnějším stvořením všech dob. Nejenže se síla stisku jeho čelistí dodnes nedá srovnat s žádným jiným zvířetem, bájný žralok měl navíc velmi brutální metodu lovu. Do svých obětí narážel zespodu.
Ponořil se do hloubky a s vyceněnými zuby do nich velkou rychlostí najel. „Podle vědců se dá takový náraz přirovnat k nárazu rozjetého nákladního vlaku, který má na přední části bodce,“ dočítáme se. Megalodoni údajně lovili také velryby.
Nejprve jim ukousli ploutve a pak znehybněného nepřítele pomalu sežrali.
Smrtící mutace
Největší záhadou spojenou s obřím žralokem, jehož čelisti měly na šířku 180 centimetrů, je to, zda vyhynul, nebo se dodnes ukrývá kdesi na dně oceánu. Podle většiny vědců měl z povrchu zemského zmizet zhruba před dvěma miliony let. Jeho vyhynutí měl způsobit výbuch supernovy. Smrtící záření se k nám údajně dostalo 150 let po zániku oné hvězdy.
„Když sem vlna dorazila, zasypala zemi nestabilními miony,“ vysvětluje astrobiolog Adrian Mellot z Kansaské univerzity. Tyto částice jsou přitom mimořádně nebezpečné, způsobují totiž rakovinu. Radiace tehdy podle vědců vyhubila 36 procent veškeré mořské fauny. Velké tělo megalodona nemohly miony prakticky minout.
Predátory tak záhy postihly smrtící mutace, a poté z oceánu podle vědců úplně zmizeli.
Série svědectví
„Začal vší silou narážet do lodě, až ji málem převrhnul,“ vzpomíná rybář Eric Mack. V roce 2008, když loví v Kalifornském zálivu, zaútočí na jeho plavidlo žralok. Podle Macka je mnohonásobně větší než žralok bílý. Odhadem má mít na délku přes 20 metrů. Žádný mořský predátor ale dnes tak velký není. Rybář se podle některých stal cílem útoku megalodona.
Nejde přitom o jediné údajné setkání s tímto pravěkým monstrem. Spatřeno prý bylo v minulosti několikrát také u australského pobřeží. V 60. letech měl být megalodon několikrát zpozorován u Velkého bariérového útesu. V roce 1981 námořníci u ostrova Broughton na jihovýchodě Austrálie viděli „žraloka neuvěřitelné velikosti“. Šlo opět o megalodona? Vyloučit to úplně nemůžeme.
I někteří biologové připouštějí, že monstrum mohlo na dně oceánu v malém počtu smrtící záření přečkat.
Megalodoni se podle nich ukrývají kdesi v Mariánském příkopu.
Facebook
Twitter
RSS