Před Westminsterským opatstvím stojí špalíry lidí. „Sláva! Sláva Vilémovi!“ provolávají, zatímco normanský vévoda kráčí v doprovodu svých nejvěrnějších kolem nich. Oblečen je do těch nejlepších šatů, které si s sebou na tažení do Anglie vzal. Ve chvíli, kdy poklekne před arcibiskupem Eldredem, aby přijal královskou korunu, dojde však k něčemu neočekávanému. Korunovační akt se zvrtne v masakr.
„Velký hluk a křik provolávání slávy vzbudil v Normanech dojem, že došlo ke vzpouře,“ upozorňuje nás Gravett. Vilémovi (1028–1087) muži se vyřítí do ulic a začnou přihlížející vraždit hlava nehlava.
Před opatstvím se tak v okamžiku Vilémova nástupu na trůn vrší mrtvoly.
Šlechta se proti němu vzbouří
Do spokojenosti má Vilém daleko. Přestože si na sklonku roku 1066 splní svůj celoživotní sen a stane se anglickým králem, jeho situace na ostrovech není zdaleka nejrůžovější. Na severu země se proti němu zformuje silná opozice, která se mu odmítá podřídit.
Vilém, který právě stojí na okraji Londýna a sleduje, jak pro něj jeho muži staví pevnost, ale potřebuje nejprve posílit vlastní pozice na jihu a v centru země. Všem šlechticům, kteří bojovali po boku jeho největšího soka Harolda II. (asi 1022–1066), proto odejme majetek a přerozdělí ho mezi své muže.
Navíc jim nařídí, aby si napříč Anglií vystavěli hrady.
Vypálí desítky vesnic
Od úst Viléma Dobyvatele se vznášejí obláčky páry. Je zima 1069 a nový anglický král se rozhodl opět vytáhnout do boje a zúčtovat se svými oponenty. Při tažení na sever si vede nesmírně nevybíravě. Vypaluje vesnice a pobíjí obyvatele. Vzhledem k tomu, že při drancování zničí prakticky veškeré zásoby jídla, zachvátí zemi hladomor. Podle některých odhadů mu padne za oběť až sto tisíc lidí.
„Ve svém vyprávění jsem měl často příležitost Viléma chválit, ale pro tento čin, jímž odsoudil nevinné i viníky bez rozdílu k pomalé smrti hladem, jej velebit nemohu,“ píše anglický kronikář Orderic Vitalis (1075–1142).
Normané se nicméně díky úspěšnému tažení stávají neochvějnými pány Albionu.
Facebook
Twitter
RSS