Zdálky se může zdát vyprahlým a zaprášeným světem bez známek života. Čtrnáct orbitálních sond ale pozoruje Mars z dostatečné blízkosti, aby dokázaly, že ne vždy tomu tak bylo.

I z nových fotografií evropské mise MarsExpress vše křičí, že rudá planeta bývala kdysi modrou.

Mantra „následuj vodu“ je klíčem ke všem snahám lidstva, pokoušející se nalézt život mimo hranice Země. Jednou takovou virgulí je i sonda Evropské kosmické agentury (ESA), Mars Express.

V únoru pošle na Zem nové obrázky vyschlých říčních koryt, kterými je rudá planeta prožilkována. Spolu s loňským objevem podzemního rezervoáru tekuté vody jde o další dílek skládačky, která ukazuje Mars coby zašlý vodní svět.

Modrá, nikoli rudá planeta

Po zašlé slávě a možná i zašlém životu našeho planetárního souseda máme dnes připomínky jen v podobě erodovaných vyschlých koryt, kaňonů, oceánských pánví, starých roklí a obřích vulkánů.

Jakmile na mladé planetě začalo slábnout magnetické pole, s postupně odcházející atmosférou odešla také povrchová voda.

„Klimatická změna asi před 3,7 miliardami lety změnila planetu plnou jezer a řek v krajinu sucha,“ říká planetolog Ralf Jaumann.

Oblast, odkud Mars Express pořídil nové fotografie, patří se stářím až 4 miliardy let k nejstarším a meteority nejostřelovanějších oblastí na planetě. Je to jižní vysočina západně od Huygensova kráteru a severně od největší impaktní planiny na planetě, Hellas.

Marsovská soustava říčních toků se přitom stromovitě, tzv. dendriticky větví podobně jako neurony v mozku nebo tibetská řeka Yarlung Tsangpo.

„Proud vody cestoval skrze existující terén na Marsu, tesal nové cestičky a tvaroval novou krajinu,“ komentuje fotografie evropská agentura. Voda vytvořila údolí až dva kilometry široké a 200 metrů hluboké.

Co číhá pod ledem?

Už loni v létě přijde Mars Express s revolučním objevem. Pod ledovou čepičkou jižního pólu najde 19 km široký podzemní bazének, podobný podzemním jezerům v Grónsku nebo Antarktidě.

„Je tam voda, je tekutá a je slaná,“ říká o nálezu Enrico Flamini z italské kosmické agentury, „jsou tam všechny ingredience pro předpoklad, že by se tam mohl vyskytovat život.“ Pokud na mladé planetě skutečně nějaký život kdy povstal, mohl se přestěhovat právě do podzemí.

Podobně jako na Antarktidě. I zde se to hluboko pod příkrovem věčného sněhu a ledu hemží mikroby.

„Neviděly denní světlo po stovky a tisíce let,“ vysvětluje profesor ekologie John Priscu, který polární organismy před lety objeví, když se s týmem provrtá do podpovrchového jezera. Totéž setkání podle profesora čeká i vědce na Marsu.

Právě příští rok chce ESA spolu s ruským Roskosmosem vyslat na povrch rudé planety misi ExoMars 2020. Rover s pracovním jménem Rosalind Franklinová podle slavné vědkyně se zavrtá planetě pod kůži ve snaze najít stopy života – minulého či přítomného.

„Za 35 let, kdy studuji život pod ledem, jsme stopy života našli na místech, kde by dle současného vědění být neměl,“ dodává profesor Priscu.