„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.“ Oblíbená věta stařičkého učitele ze snímku Marečku, podejte mi pero, již zlidověla. Nyní si však obyvatelé České republiky mohou ony tajemné šakaly prohlédnout zblízka i ve volné přírodě.

Šakal objevuje české země. To je bezesporu zajímavá zpráva. Po vlcích, rysech, divokých kočkách, občas i medvědech se tak v naší přírodě objevuje další šelma, která odsud byla lidmi v minulosti vytlačena.

Sympatická psovitá šelma se dosud hojně vyskytovala především na Balkáně. Mapa jejího rozšíření směřovala přes Anatolii, Blízký východ až po Indii. V poslední době si šakali, kteří preferují spíše step a neholdují lesu, oblíbili i maďarské roviny a pusty.

Odtud pak pronikali na jižní Slovensko. Ze Slovenska je to do českých zemí už jen kousek, takže objevení šakala v naší republice bylo vlastně jen otázkou času.

První známky o přítomnosti šakalů zaznamenali biologové zhruba před deseti lety. Jednoho z nich zastřelil na Novojičínsku myslivec, další byl nalezen přejetý kousek od Benešova.

Nyní fotopasti zaznamenali jeho výskyt i v Polabí, tedy v krajině, která by jeho životnímu stylu mohla vyhovovat. Šakal je sice teritoriální zvíře, avšak i on přirozeně migruje.

Je šakal dalším z nebezpečných invazních druhů nebo se rozšiřuje přirozeně a může být obohacením naší přírody? Pravdě blíž bude druhá možnost. Šakal je běžnou součástí evropské přírody a v poslední době si hledá nová teritoria.

Vliv na jeho rozšiřování mají zřejmě i klimatické změny. Podobně do našich končin proniká i spousta jiných živočišných či rostlinných druhů.

Šakal je plachý a člověk se ho nemusí bát. Šelma si troufne dejme tomu na koloucha, před většími zvířaty má respekt. Zvláště před vlkem, který nemá problém šakalí konkurenty zcela vyhubit.

Je samozřejmě otázkou, jaké bude mít výskyt šakala důsledky pro ekosystémy. Avšak šelmy a predátoři jsou v naší přírodě celkem nedostatkovým zbožím.