Nová vědecká metoda odhalila, že Turínské plátno může skutečně pocházet z 1. století, tedy z doby kolem smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Výzkum také naznačuje, že relikvie strávila dlouhou dobu na Blízkém východě.

Jde tedy o skutečný pohřební rubáš, do něhož bylo zavinuto Kristovo tělo?

Je to jedna z nejslavnějších a také nejspornějších křesťanských relikvií.

Část věřících je přesvědčena, že plátno v současnosti uložené v katedrále svatého Jana Křtitele v italském Turíně, je skutečným pohřebním plátnem, do kterého bylo po ukřižování Ježíše Krista zahaleno jeho tělo.

Zatímco skeptičtější vědci pro změnu množstvím analýz a laboratorních testů opakovaně dokazují, že jde s nejvyšší pravděpodobností o podvrh. Tyto závěry však byly před nedávnem zpochybněny.

Nové testy naopak připouštějí, že by relikvie mohla být přeci jen autentická! Může tedy záhadný obraz na plátně zachycovat podobu Ježíše v okamžiku jeho smrti?

Pochybnosti o datování

V roce 1988 je uskutečněno radiokarbonové datování, při němž tři nezávislé laboratoře dospívají k jednoznačnému závěru – tkanina vznikla někdy mezi lety 1260 až 1390 a nemůže být starší.

Výsledky tohoto výzkumu jsou dlouho považovány za definitivní důkaz, že Turínské plátno je středověký padělek.

Před dvěma lety ovšem toto tvrzení zpochybňuje francouzský historik Tristan Casabianca, který zjišťuje, že všechny tři vzorky pro laboratoře jsou odebrány ze stejného místa.

Je přitom dobře známo, že na plátně v minulosti nejméně jednou proběhly restaurátorské práce. Co když byly vzorky odebrány právě z opravovaného místa?

„Neexistuje žádná záruka, že všechny tyto vzorky odebrané z jednoho konce plátna jsou reprezentativní pro celou látku,“ prohlašuje Casabianca. O rok později jeho slova potvrzuje datování pomocí nové citlivější metody. Ta prý odhaluje, že plátno je staré asi 2000 let!

Pyl ze starověké Palestiny

Italský vědec Liberato De Caro a jeho kolegové zjišťovali stáří plátna pomocí širokoúhlého rozptylu rentgenového záření. Tuto metodu považuje za spolehlivější než uhlíkové datování.

„Vzorky látek obvykle podléhají nejrůznějším kontaminacím, které nelze vždy kontrolovat a zcela odstranit z datovaného vzorku,“ vysvětluje De Caro a varuje: „Pokud není postup čištění vzorku proveden důkladně, datování pomocí uhlíku není spolehlivé.“

Podle jím použité nové metody se plátno nejlépe shoduje s kusem tkaniny z obléhání Masady v Izraeli v letech 55-74 n. l., což relikvii umisťuje do doby Kristova úmrtí a zmrtvýchvstání.

De Caro se zaměřuje také na faktory, pomocí kterých by bylo možné vysledovat migraci pohřebního rubáše z Blízkého východu do Evropy.

Při analýze plátna byly zjištěny stopy pylu jednoznačně pocházející ze starověké oblasti Palestiny, který se v Evropě nemohl vyskytnout. Tento objev naznačuje, že Turínské plátno strávilo dlouhou dobu na Blízkém východě.

Zda bylo skutečně použito při Ježíšově pohřbu je však otázka stále čekající na své zodpovězení.