Venku je minus 43 stupňů, ale baletka slavného Kirovova souboru musí tančit. Porce jídla navíc, kterou dostane za představení pro dozorce krutého nápravného lágru, pro ni může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.

V roce 1926 si leningradská umělecká veřejnost vypráví jen o 17leté sólistce věhlasného Kirovova baletního souboru.

Nina Alexandrovna Anisimovová (1909–1979) se v průběhu dalších let stává tváří sovětského baletu, v roce 1932 vytvoří svou životní roli v představení Plameny Paříže s námětem Velké francouzské revoluce.

Odsouzená bez důkazů

Přichází rok 1938 a mezinárodní situace je stále napjatější. Pouhý měsíc po další triumfální repríze Plamenů Paříže je Nina 2. února 1938 zatčena pro podezření ze špionáže pro Německo.

I když soud ani po brutálních výsleších nedokáže najít uspokojivé důkazy, je označena za společensky nebezpečnou, posazena do dobytčího vagonu a poslána do jednoho z největších pracovních táborů Karlag.

Tajná psaníčka

Tam v krutých mrazech přežívá jen díky svému tanečnímu umění, protože za občasné vystoupení dokáže získat nějakou tu porci jídla a deku navíc. „Konečně pracuji ve své profesi,“ napíše smutně vězeňkyně číslo 8690 v tajném dopise domů.

Taková psaníčka mají zhruba šest čtverečních centimetrů a vejde se na ně jen to opravdu nejdůležitější. Ninin přítel, divadelní kritik Konstantin Děržavin (1903–1956), za ni nepřestává bojovat.

Odváží se napsat stížnost a kupodivu dosáhne toho, že se Ninin případ znovu otevírá. Vyšetřovatelé uznávají, že se špionáže nedopustila, 11. listopadu 1939 je umělkyně konečně na svobodě a už 23. prosince za obrovských ovací tančí před plným hledištěm.

(Zdroj: HISTORY revue)