Díky pohádkám vnímáme mořské panny a víly jako křehká, zranitelná stvoření. Často vládnou čarovnou mocí, pomáhají lidem, kteří se na moři ocitnou v nouzi a někdy se do nich i zamilují. Jenže co když skutečně existují, ale jsou docela jiné?
Novodobé případy z Afriky naznačují, že možná v hlubinách tamních vod touží po jediném – stáhnout nás k nim dolů!
Zimbabwe. Zřejmě nikde na světě nenajdete tolik legend a údajných přímých zážitků spojovaných s mořskými pannami jako v tomto africkém státě. Tady jde o víc než jen o povídačky.
Tvorové nám známí leda z příběhů na dobrou noc jsou zde natolik reálnou hrozbou, že se jimi musí zabývat i politici. V roce 2012 dochází k zastavení prací na přehradách Gokwe a Osborne.
Dělníci odmítají chodit do zaměstnání, tvrdí, že je při opravách a instalaci vodních pump napadají „podvodní lidé“. Postavy s příšerně bledou kůží, černými vlasy a rybí ocasní ploutví místo nohou. To kvůli nim se tu prý nevysvětlitelně ztratilo několik mužů!
Jiní útoky dokázali odrazit. Situaci tehdy řeší ministr Zimbabwe pro vodní zdroje, Samuel Sipepa Nkomo (*1946). Před parlamentem vysvětluje, proč na úkor domácích pracantů najímá bělochy z ciziny.
Odpověď je jednoduchá, Zimbabwané se zkrátka příliš bojí. Ministr pro místní rozvoj Ignatius Chombo (*1952) proto u náčelníků okolních kmenů zařídí, aby jejich šamani oblast vyčistili pomocí rituálů a zaříkávání, čímž se opět nastolí klid. Ten ale dlouho nevydrží…
Tajemný vodní vír
Claris Chuma (*1985) žije na východě Zimbabwe ve vesničce Zenda. Že tomu tak stále je považuje ona sama za zázrak. Poblíž jejího rodiště teče řeka Zibagwe, k níž už se Claris podle všeho jen tak nepřiblíží. Co se tam v září 2019 stalo?
„Spolu se sestrou Melody jsme vyrazily na návštěvu ke strýčkovi. Po cestě jsme se zastavily vykoupat v řece. Sestra viděla rybu, zkoušely jsme jí chytit. Najednou se ale úplně odnikud objevil vodní vír a stáhl mě pod hladinu!
Vyhodilo mě to v jeskyni, a když jsem se vydrápala na skálu, uviděla jsem, že tam jsou tři ženy. Horní polovinu těla měly lidskou, dolní rybí,“ otřásá se Claris při té vzpomínce.
Melody zřejmě celý incident pořádně nepostřehla, jinak si těžko vysvětlit, proč nepovolala potápěče, aby řeku prohledali. Claris je oficiálně prohlášena za pohřešovanou.
Její teta Angeline Nyamanda se i s rodinou vydává hledat spásu do kostela. Zdejší církev souhlasí, že podá pomocnou ruku, ale žádá za to dvě krávy.
Teta pochybuje o teorii s vodními divoženkami, myslí si spíš, že Claris prostě někam utekla, rodina navíc nemá na uhrazení „poplatku“ prostředky. A může vůbec v takové situaci víra nějak pomoci?
Žer, nebo zemři!
Mezitím Claris přežívá v podvodní jeskyni. Musí prý jíst syrové ryby a poslouchat ty děsivé položeny – poloryby na slovo, jinak jí hrozí smrt.
Takhle to jde den za dnem po celé dva týdny, když zoufalá rodina konečně narazí na služebníka božího, jenž je ochoten jim pomoci zcela zdarma. Jde o kazatele Madzibabu Edborna.
Deník Zimbabwe Mail později popisuje, jak se Edborn spolu s věřícími a rodinou Claris modlil u břehu řeky. Když jejich modlitby skončí, voda potemní a začne se v ní tvořit vír. K jejich šoku spatří bezvládné tělo Claris!
Ihned jej vytahují na souš a Edborn dává přítomným další pokyn – mají zpívat nábožné písně a plivat na Claris, dokud se neprobere. Bizarní požadavek zafunguje a žena procitá z bezvědomí. Co posledního si pamatuje?
„Mořské panny mi řekly, že se musím vrátit domů, že mě hledají. Daly mi košík plný léků, které prý dokáží uzdravit lidi.
Na oplátku chtěly, abych se vrátila zpět a jako poděkování jim předala peníze…“ Zvláštní příběh končí tím, že kazatel koš s údajnými léky spálí a Claris, nadosmrti vděčná svému zachránci, už se za pannami zpátky nevydá.
Ony zázračné plivance si pak jistě omyla také někde jinde než v řece Zibagwe. Zbývá několik nezodpovězených otázek. Nevymyslela si Claris celou příhodu? Jak ale vysvětlit, že její návrat z podvodní říše vidělo několik svědků? A k čemu by chtěly mořské panny pozemské peníze?
