Na dřevěné lavici se choulí mladičká vystrašená dívka. Má husí kůži, zuby jí cvakají zimou a nohy jí chladem modrají. „Co se to…,“ nestačí ani domluvit, když jí na hlavu vylijí tři kbelíky s ledovou vodou.

Zalapá po dechu a celá se ještě víc roztřese. Vodu má všude, v očích, v nose, v ústech. „Tehdy jsem vypadala jako skutečný blázen,“ přizná později.

V léčebně pro choromyslné však není z toho důvodu, že by trpěla duševní nemocí, ale proto, aby zde prověřila brutální zacházení s pacienty.

Pro strach má totiž 23letá americká novinářka Nellie Blyová (1864–1922) uděláno. Odmítá psát o módě a zahradnictví, k čemuž ji v redakci novin zprvu nutili, a vyhledává mnohem náročnější témata.

V Mexiku bojuje za neprávem uvězněného novináře, píše o těžké situaci pracujících žen a továrních dělníků a věnuje se i volebnímu právu. Reportáž z newyorské léčebny Women´s Lunatic Asylum však považuje za skutečnou výzvu…

Kolem světa

Nellie neponechá nic náhodě a důkladně si doma před zrcadlem nacvičuje chování, byť se s duševně chorým člověkem nikdy předtím nesetkala.

V léčebně pak stráví celých deset dní a podrobně popíše zdejší brutální zacházení s pacienty – jejich bití, přivazování k posteli, otřesnou hygienu i nedostatečné stravování.

Právě díky její reportáži se o dění v ústavu začne zajímat i veřejnost a posléze soud. V roce 1889 se pak odvážná redaktorka vydá na cestu kolem světa, a to v reakci na proslulý román Julese Verna (1828–1905) Cesta kolem světa za 80 dní.

Trasu dlouhou více než 24 000 mil zvládne urazit za 72 dní, tedy o celých osm dní rychleji než hrdinové slavné knihy. V té době se dokonce jedná o světový rekord, byť je záhy překonán.

(Zdroj: HISTORY revue)