Ačkoliv chybí přesvědčivé důkazy o jeho původní profesi, často se uvádí, že se živí jako kameník, pochyby se rozplývají v případě jeho vojenské kariéry.

Sókratés je přesvědčený, že je jeho občanskou povinností bránit své bydliště a osvojí si střední hodnost hoplíta. První větší vojenskou zkušenost nabyde při obléhání opevněné přístavní Potidaje.

Oblast spadající pod správu Athén si totiž dovolí vzepřít se navýšení povinného tributu. Po čtyřletém úspěšném obléhání nastoupí Sókratés i do okupačních vojsk města.

Karta štěstěny se obrací v roce 424 př. n. l., kdy Athény jako zpráskaný pes ustupují z Délia v Boiótii. I přes neslavný ústup se Sókratés ukáže jako udatný voják.

Jeho protivníci vycítí, že se mu mají klidit z cesty, jinak „by se setkali s rázným odporem,“ jak dokládá jeho přítel Alkibiadés, jehož z bitevní vřavy Sókratés zachrání.

Vyrovnanost a střídmost

Jeho chrabrost a odolnost zřejmě pramení z jeho přesvědčení. Sókratés zpochybňuje přepych, fyzické pohodlí, nadbytek jídla a oděvů. Coby pozdější učitel odmítá jakýkoliv plat a své potřeby sráží na nutné minimum.

„Piji pouze tehdy, mám-li žízeň,“ s oblibou praví. Svým žákům našeptává, že „zdravé tělo je největší požehnání,“ a podle toho se i řídí. Jeho životním mottem je klid a střídmost, čehož si všímá již Alkibiadés při onom ústupu z Délia. Sókrata nic nevyvede z míry, vyzařuje z něj naprostý klid.

Oceněn nakonec není

Kromě zkušeností z Délia a Potidají se účastní ještě bitvy u Amfipole v rámci první fáze Peloponéské války, což je, zjednodušeně řečeno, válka mezi Spartou a Athénami o nadvládu nad většinou starověkého Řecka.

Sókratův žák Platón zmiňuje, že jeho učitel byl jen kousek od získání vyznamenání za statečnost. Tu nakonec „shrábne“ zachráněný přítel Alkibiadés.

„Já jsem tehdy, Sókrate, vybízel vůdce, aby dali vyznamenání tobě, a za to mne ani nepokáráš, ani neřekneš, že lžu, ale když vůdcové, přihlížející k mému postavení, chtěli dát to vyznamenání mně, sám jsi usiloval horlivěji než vůdcové, abych já je dostal spíš nežli ty,“ vzpomíná sám Alkibiadés.

(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)