Kolumbus se zavře ve své těsné kajutě a na stole rozloží mapu. Vypočítává míle, které už zdolali, a zapíše je do lodního deníku. Schválně jich zaznamenává míň, aby jeho muži nepropadli strachu, že jsou daleko od domova. Ano, i podvodem udržuje poslušnost své posádky na cestě do neznáma…

„Otevřu vám novou cestu do Indie, která ukrývá obrovské bohatství. Po moři, západním směrem,“ slibuje Kryštof Kolumbus (asi 1451–1506) při audienci na jaře 1492 ve Španělsku.

Tamní král Ferdinand Aragonský (1452–1516) se při těchto slovech ošívá, nicméně jeho manželce a královně Isabele Kastilské (1451–1504) se nabídka smělého Janovana zalíbí.

„Předběhneme Portugalsko na cestě za kořením,“ vysvětlí svému choti a nakonec ho přesvědčí, aby dal Kolumbovi šanci ukázat, že není jen obyčejný podvodník.

Planý poplach

Santa Maria, Pinta a Niña. Se třemi koráby vyplouvá Kolumbus 3. srpna 1492 z jihošpanělského přístavu Palos. Už o tři dny později musí řešit první problém – prasklé kormidlo Pinty.

Právem uvažuje o sabotáži, protože podobné plavby se nikdo z posádky ještě neúčastnil. Že by tak brzy po vyplutí ovládl jeho muže strach? Ať tak, či onak, vše se nakonec vyřeší na Kanárských ostrovech. Loď je opravena a může plout dál.

Jenže týdny utíkají a slibovaná pevnina je stále v nedohlednu. Námořníci začínají brblat a Kolumbus cítí, že vzpoura je na spadnutí. Dělá všechno možné, aby ji zažehnal. „Země na obzoru!“ vykřikne 25. září jeden z mužů. Radost ostatních je však předčasná. Brzy se ukáže, že se onen námořník zmýlil.

Odměnu si nechal

Tentokrát už to není klam. 12. října 1492 ve dvě hodiny v noci zahlédne pevninu Juan Rodríguez Bermejo, člen posádky Pinty. Slíbenou odměnu pro toho, kdo jako první spatří zemi, však nedostane.

Kolumbus si ji nechá pro sebe s tím, že už předchozího dne večer viděl v dáli světlo. O pár hodin později se pak v domnění, že je v Asii, vylodí na ostrově, jemuž domorodci říkají Guanahani. Evropané ho pojmenují San Salvador (součást Baham).