Oliver: Nejpodivnější šimpanz v historii

Miluje kávu, pivo, cigarety a ženy. Umí použít splachovací záchod a namíchat drink, který pak popíjí u televize. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nebyl šimpanz.

Rád se předvádí a od ostatní šimpanzů se liší tak, že ho mnozí považují částečně za člověka. Genetické výzkumy to ale vyvrátí.

V roce 1960 cvičitelé Frank a Janet Bergerovi získají neobvyklé šimpanzí mládě. Oliver (1957–2012), který je podle všeho odchycen v Kongu a prodán na trhu s exotickými zvířaty, se už na první pohled od ostatních šimpanzů liší. Má víc plochý obličej, neobvyklý tvar uší, holou hlavu a vůbec je méně ochlupený. Téměř by se dalo říci, že má lidské rysy.

Navíc si navykne chodit po dvou jako člověk, nikoli po čtyřech jako primáti. Čím je starší, tím delší je výčet neobvyklostí, jimiž se liší od běžného šimpanze. Kávu miluje tak, že když na ni má chuť a nikdo mu ji neudělá, jde si ji udělat sám. Potom sedí před televizi, přepíná programy a kouří své oblíbené cigarety.

Nosí trenýrky, chutná mu pivo, umí namíchat drink i použít splachovací záchod. Jestli zvedá prkýnko, ovšem netušíme. Každopádně jednoduché práce jako je úklid či krmení psa prý zvládá. „Mezi ostatními šimpanzi se cítí nesvůj, nevychází s nimi a pokud to jde, straní se jich,“ tvrdí v roce 1985 jeho tehdejší majitel Ken Decroo. Zato společnost lidí vyhledává. Zejména žen.

Ty se mu líbí a na rozdíl od šimpanzích samic ho vzrušují natolik, že by jim to rád dal najevo.

Ostatně Frank Berger se údajně rozhodne v roce 1977 opičáka zbavit na přání Janet, právě proto, že se cítí ohrožena Oliverovými milostnými „návrhy“.

Ve společnosti se objevuje zásadně v kvádru, se skleničkou nebo labužnicky pokuřující dlouhé cigarety.

Život se s ním nemazlí

Několikrát je prodán a putuje z místa na místo. V roce 1982 se z něj stává mediální hvězda, když o něm vychází velký článek v Los Angeles Times. Ve filmových týdenících se objevuje v županu i kvádru, se skleničkou, nebo labužnicky pokuřující dlouhé cigarety. Zase taková pohoda to však není.

Když v roce 1989 končí v pennsylvánské laboratoři Buckshire Corporation, ukazuje se, že ne všichni majitelé s ním zacházeli v rukavičkách, ani v Buskshire však nejsou lepší. „Drží ho v kleci tak malé, že mu způsobí silnou svalovou atrofii,“ bouří se ochránci zvířat a v roce 1996 dosáhnou toho, že je umístěn v šimpanzí kolonii, kde má k dispozici prostornou klec po širým nebem.

Poslední roky života, kdy už je napůl chromý artritidou, napůl slepý a neschopný komunikovat s mladšími, hravějšími šimpanzi, žije ve společnosti mírné šimpanzice Raisin. Lidé se o ně stále zajímají a jeho pečovatelé často zveřejňují na internetu jeho fotky, krátké videa i zprávy z jeho života. Dalo by se říci, že prožije poklidný důchod a stejně poklidně 2.

června 2012 ve věku 55 let zemře.

Ve spánku, s věrnou Raisin přitulenou u boku.