Ve své době patří k největším olomouckým „celebritám“. Hrabě Giannini vybuduje v hanácké metropoli barokní zahradu s letohrádkem a rekonstruuje několik budov.

Ten největší klenot však po něm zůstane ve zdejším kostele svatého Mořice, který díky jeho kontaktům, organizačnímu talentu i financím neuvěřitelně prokoukne.

Olomouc v létě 1709 zasáhne strašlivý požár, který poničí přes polovinu města! Plamenům neunikne ani gotický kostel svatého Mořice, hlavní městský chrám. Oheň poškodí jeho západní štít a zpustoší de facto celý interiér.

Během oprav v následujících dekádách získávají vnitřní prostory svatostánku barokní podobu.

Zaslouží se o to zejména zdejší probošt, hrabě František Řehoř Giannini (1693–1758). Vystudovaný teolog a právník si hanáckou metropoli zamiloval. Záleží mu na jejím rozkvětu. Obnovu kostela svatého Mořice financuje hlavně ze svého.

Na peníze nehledí a kromě jiného se rozhodne pro „svůj“ chrám zajistit překrásné varhany.

Pruským kulím unikly

Domluví se s Michaelem Englerem (1688–1760). Uznávaný mistr ze slezské Vratislavi vyrobí v letech 1740–1745 tehdy největší varhany na Moravě, jejichž skříň vyzdobí olomoučtí sochaři.

Unikátní hudební nástroj má tři manuály (klaviatury pro hru rukama), přes 40 rejstříků (různých zvukových barev) a zhruba 2500 píšťal.

Gianniniho přišel asi na 19 000 zlatých, a jak dodává hudebník Antonín Schindler (1925–2010), tuto „obrovskou částku… nebyl schopen splatit ani do své smrti“.

Englerův klenot se v kostele svatého Mořice poprvé rozezní v září 1745 a pro svou velikost i krásný zvuk se mu brzy začíná říkat Královna moravských varhan.

V roce 1758 se olomoucká chlouba ale ocitá v nebezpečí. Město obléhají Prusové, nicméně jejich kule chrámu naštěstí výrazně neublíží. V 19. století varhany projdou opravou a v letech 1959–1971 celkovou rekonstrukcí.

Po rozšíření mají pět manuálů, 95 rejstříků a 7884 píšťal, díky čemuž se zařadí mezi největší varhany ve střední Evropě.

(Zdroj: HISTORY revue)