Je podzim roku 1939 a Albert Einstein píše ze svého azylu v USA zprávu prezidentu Rooseveltovi, že Německo pod vedením vědce Wernera Heisenberga aktivně pracuje na výrobě atomové bomby.
Podmínkou pro stavbu jaderného reaktoru je získání dostatečného množství energeticky náročně vyráběné těžké vody…
Chyba za chybou
Tu vyrábí elektrolýzou už od roku 1934 nejvýkonnější vodní elektrárna světa, Vemork, poblíž norského městečka Rjukan v kraji Telemark.
Když je tedy Norsko obsazeno nacisty, stává se právě tato elektrárna strategicky významnou během závodu mocností o sestavení jaderné zbraně. V rámci operace Telemark jsou proto právě sem směřovány veškeré sabotážní akce.
27. února 1943 je po několika neúspěšných pokusech zařízení odstřeleno, a to za pomoci členů norské speciální jednotky, schovaných v úkrytu na náhorní plošině Hardangervidda. O několik týdnů později však Němci škody opraví a výroba začíná nanovo.
Sudy skončí na dně jezera
Další příležitost se sabotérům naskytne o rok později, ve chvíli, kdy okupanti převážejí 50 sudů těžké vody do Německa. Jde o desetinu množství potřebného pro výrobu atomové bomby.
Nákladem obtěžkaná loď Hydro se po atentátu potápí na dno jezera Tinnsjå.
Očití svědci však popisují, že několik sudů se Němcům přesto podaří vylovit a odeslat do německého města Haigerloch, ve kterém stojí Heisenbergův pokusný reaktor.
Až do samotného konce války zde vědci neúnavně zkoumají, jak vyvolat jadernou řetězovou reakci. Opuštěný a nedostavěný reaktor objevuje americké speciální komando ve sklepení pod zámeckým kostelem až v březnu 1945.
Hrozba obrovské exploze
Počátkem května téhož roku je Heisenberg spolu s dalšími devíti kolegy zatčen během operace Epsilon a internován do Anglie.
Dlouho není známo, jak daleko nacisté ve výzkumu došli, ale dnes už víme, že po několika neúspěšných pokusech, kdy reaktor v Lipsku roku 1942 dokonce exploduje, je v Berlíně nový a údajně zcela funkční reaktor skutečně postaven.
(Foto: wikipedia.org, pinterest.com)
