Druhá světová válka. Miliony životů vyhaslo nejen na bojištích, ale i v koncentračních táborech. Nejhorší zvěrstva se děla v polské Osvětimi s cílem totálního vyhlazení židovské populace. Tento vyhlazovací tábor proslul také brutálními a sadistickými experimenty doktora Mengeleho.
Už od začátku války leželi nacistům v žaludku hlavně židé, které plánovali úplně vyhladit. Naskýtala se jenom otázka, jak to efektivně provést. I když vraždění Židů probíhalo na plné obrátky, tzv. konečného řešení židovské otázky se oficiálně dosáhlo v lednu 1942 na konferenci ve Wannsee, kde se sešli přední představitelé Německa v čele Reinhardem Heydrichem.
Dokonalý vraždící nástroj
Hlavním nástrojem konečného řešení se staly vyhlazovací tábory, především polský tábor Osvětim (Auschwitz). Šlo o komplex nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů v okupovaném Polsku přibližně 60 kilometrů západně od Krakova. Sestával ze 3 oddělených táborů, které byly římskými číslicemi označeny jako Auschwitz I, II a III.
960 000 mrtvých židů
Auschwitz I vznikl na příkaz Heinricha Himmlera v dubnu 1940 na místě bývalých polských kasáren. Sloužil jako administrativní centrum celého komplexu. Auschwitz II (Birkenau) byl vyhlazovacím táborem, ve kterém zemřelo nejméně 960 000 židů, 75 000 Poláků a přibližně 19 000 Romů. Auschwitz III (Monowice) sloužil jako pracovní tábor společnosti Buna-Werke, která spadala pod koncern IG Farben.
Co zabíjelo vězně
Velitel tábora Rudolf Höss při Norimberských procesech uvedl, že v Osvětimi zemřely více než 3 000 000 lidí. Podle pozdějších historických bádání se toto číslo snížilo na 1 300 000 lidí, z nichž přibližně 90 % byli židé prakticky ze všech evropských států. Většina obětí zemřela v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B.
Jediné rozhodnutí znamenalo smrt
Auschwitz II vznikl v roce 1941 jako rozšíření prvního tábora. Tábor se nacházel v Březince, 3 kilometry od Osvětimi. Zde stála pověstná rampa, kde se prováděla tzv. selekce: život v táboře nebo přímá vstupenka na smrt do plynové komory. Nacisté nerozdělovali osoby jen podle národnosti, ale i prohřešku. Například političtí vězni nosili červený trojúhelník, Židé měli na oblečení žlutý pruh látky. Mrtvým se po smrti vytrhaly zlaté zuby, ostříhaly vlasy, sebraly šperky a těla se spálila v krematoriích.
Smrtící plyn místo sprchy
Vězni žili v hrozných hygienických podmínkách, trpěli nedostatkem vody i jídla. V úplné nevědomosti chodili dobrovolně na krutou smrt. Plynové komory dozorci označili jako sprchy. Vězni dostali mýdlo a s vědomím, že věznitelům záleží na jejich hygieně, vstoupili do místností. Jakmile se zavřely dveře, do okna jim vhodili smrtelně nebezpečný plyn Cyklon B, který je do třiceti minut zabil.
Pracovní lágr srovnaný se zemí
Třetí tábor Auschwitz III v Monowicích se stavěl v březnu 1942. Sloužil jako pracovní tábor na výrobu kaučuku a syntetických vláken. Vězni zde měli lepší podmínky než v prvních dvou lágrech. Pokud dobře pracovali, dostali odměnu. Když ale na práci nestačili, byli posláni rovnou do plynových komor. Největší selekce zde proběhla v říjnu 1944, při níž zahynulo více než 2 000 osob. Na konci války tábor Rusové srovnali se zemí.
Anděl smrti jménem Josef Mengele
Ve všech nacistických koncentračních táborech probíhaly experimenty na lidech. Nejznámějším „lékařem“ v době války se stal Josef Mengele (1911-1979). Mengele studoval medicínu se zaměřením na antropologii a paleontologii, ve své diplomové práci zkoumal tvar čelisti, podle které se dala identifikovat lidská rasa. Získal tím sympatie vrchních nacistických pohlavárů a v roce 1943 nastoupil do Osvětimi.
Posedlost dvojčaty
I když se nikdy nestal vrchním lékařem, jeho pravomoci byly obrovské. Vybíral a určoval vězně na práci, vhodné na experimenty a další, které poslal rovnou na smrt. Zkoumal dvojčata, na kterých páchal nejrůznější hrůzné experimenty. Další jeho posedlostí byly operace zaživa, bez anestezie – zajímalo ho, bez kterých orgánů dokáže člověk žít. Po konci války utekl pod falešnou identitou do Jižní Ameriky. V roce 1979 se v Brazílii utopil následkem infarktu. Mengele byl osobně zodpovědný za smrt více než 400 000 lidí.
Záchrana i pochod smrti
Na konci války bylo Němcům jasné, že postupující sovětská vojska tábor Osvětimi brzy osvobodí. Proto se pokusili zahladit stopy svých zločinů. Plynové komory a krematoria nechali vyhodit do vzduchu a obytné bloky s vězni zapálili. Další desítky tisíc lidí odeslali na pochod smrti, při kterém zemřelo 15 000 lidí. Tábor osvobodila Rudá armáda dne 27. ledna 1945 a nalezla zde posledních 7000 zubožených vězňů.
Facebook
Twitter
Google+
RSS