Asertivita neznamená jen prosazení názoru ani prosazení sebe sama za každou cenu.
Chcete-li na to jít asertivně, zeptejte se své pletichářské kamarádky přímo, co svým chováním sleduje a co si konkrétně přeje, či nepřeje. A pokud asertivitu zabudujete do svého vzorníku běžného chování, jasněji si uvědomíte, co chcete dělat a jak.
Už nebudete celý víkend žehlit, protože se tak vzorná hospodyňka „má chovat“, ačkoli vy máte chuť si raději vyrazit někam do přírody a nechat všechno plavat.

Deset základních pravidel asertivity
Máme právo…
*sami posuzovat své vlastní chování a city a být za ně zodpovědní.
*nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování.
*posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí.
*změnit svůj názor.
*říci: „Já nevím.“
*být nezávislí na dobré vůli ostatních.
*dělat chyby a být za ně zodpovědní.
*dělat nelogická rozhodnutí.
*říci: „Nerozumím.“
*říci: „Je mi to jedno.“

Kdy asertivita pomáhá?
*Usnadňuje pracovní i úřední jednání.
*Pomáhá zachovat si nadhled.
*Chrání nervy, méně se rozčilujeme v jakékoli situaci.
*Naučí nás lépe jednat s lidmi různých povah a názorů.
*Nenecháme s sebou manipulovat.
*Naučíme se, jak dosáhnout kompromisů.
*Pochopíme, že jasným formulováním svého požadavku („Budeme k tvým rodičům jezdit pouze každý třetí víkend v měsíci, abychom měli také čas na rekonstrukci svého domu.“) docílíme většího úspěchu, než neustálými hádkami bez konkrétní představy o řešení.

Nezapomeňte chválit
Pochvale je pro většinu z nás „hnacím motorem“. Pochvalte děti, že si srovnaly boty do poličky v předsíni, a sousedku, že má hezký kabát. Váš den se stane o poznání hezčí, a co teprve, když po letech doma zase uslyšíte: „Tobě to ale dneska sluší.“

