Z popraviště za zdmi kasáren Lobau vytéká do Seiny potok krve a pařížské ulice se plní mrtvolami. Na Hoře mučedníků neboli Montmartru zastřelí vojáci zmučeného a oslepeného dělnického činitele Eugèna Varlina. Komunardi vládli Paříži pouhých 72 dní…
Po prohrané válce s Pruskem přilévá vláda třetí republiky olej do ohně podpisem potupné mírové dohody. V rámci normalizace poměrů dává také rozpustit pařížskou Národní gardu. Komuna, vládnoucí nyní metropoli, protestuje.
Mezi „vlastenci“ z jejích řad jsou vyznavači myšlenek Velké francouzské revoluce a také obhájci proletariátu původem z Polska, Ruska a Maďarska. Vláda prchá před revolucionáři z Komuny do Versailles a na pomoc si volá pruská vojska!
Když se pokusí zabavit Národní gardě obranná děla, rozhoří se 22. května 1871 konflikt, jaký Paříž nepamatuje. V ulicích vyrůstá na obranu proti spojené francouzsko-pruské armádě, čítající 130 000 mužů, 600 barikád…
Pomsta na arcibiskupovi
Koordinace obránců vázne a „versaillesští Němci“ dobývají jeden obvod za druhým. Bezohledně zapalují celé čtvrti, devastují památky. Vzbouřence popravují po stovkách, střílejí ženy a děti.
Obránci města se mstí a 24. května pošlou na smrt 64 význačných osobností včetně pařížského arcibiskupa. Nijak si tím nepomohou.
Drží se už jen v dělnických čtvrtích a 147 mrtvol komunardů, postřílených vojáky přímo u hřbitovní zdi Père-Lachaise, nikomu morálku nezvedne. Poslední barikáda v ulici Ramponeau padne 28. května. Mrtvé není nikdo schopen spočítat. Odhaduje se, že padlo asi 30 000 obránců Paříže a kolem 1000 vojáků.
