Na svazích pohoří Aravalli nad prastarým městem Džajpur se majestátně tyčí jedna z nejimpozantnějších citadel světa. Jde o pevnostní rezidenci Ambér.
„Palác je dokladem mimořádného stavitelského umu rádžpútských vládců,“ píše současný australský historik George Michell. Rozsáhlý komplex je považován za druhý největší div Indie, hned po Tádž Mahalu.
Na nebývale klidné hladině indického jezera Maoto se odráží silueta vojenského sídla. Do jeho dobývání se jen tak někdo nepustí. Ambér totiž chrání vysoké a mohutné zdi i desítky strážních věží.
„Třebaže stavba navenek působí velmi stroze, za hradbami ukrývá luxus a jedinečné skvosty,“ píše indický historik Satish Chandra (1922–2017).
Jsou tu úchvatné perské zahrady, bohatě zdobené chrámy, mozaikami pokryté sály, vzdušné pavilony i několik paláců. Zdejší místnost určená pro přijímání soukromých hostů, tzv. Diwan-i-Khas, je tak krásná, že na ni žárlí dokonce sám mughalský císař.
Ten do Ambéru pošle své vyslance, aby ji nechali zbořit. Nebýt důmyslné lsti jejího tehdejšího majitele, tak už by nestála. Díky úskoku Džaj Singha (1611–1667) se ji podaří zachránit a lidé se tak pohledem na pevnost mohou kochat dodnes…
Tajná chodba ke svobodě
S výstavbou Ambéru začíná roku 1592 rádža Man Singh (1550–1614), generál mughalského císaře Akbara (1542–1605).
„Ačkoli má soubor budov výrazně rudé zabarvení, jeho jméno můžeme přeložit jako Jantarová pevnost,“ upozorňuje Chandra. Na zvelebování svého sídla pracuje indický generál bezmála čtvrtstoletí.
Za tu dobu zde nechává postavit řadu architektonických unikátů – od plovoucí zahrady přes chrám Šila Dévi až po tzv. zenan na čtvrtém nádvoří, v němž žijí jeho ženy a konkubíny. A kdyby se pevnost někomu povedlo dobýt, rádžu v ní určitě nezastihne.
Ambér je totiž podzemní chodbou spojen s pevností Džajgarh, která se vypíná na nedalekém hřebeni. V ní se navíc od roku 1726 nachází Džajvana, jeden z největších kanonů na světě.
