Ve středověku patří Českému království, později je nejsilnější pevností v celém Sasku. Svému účelu však hrad Königstein paradoxně nikdy neslouží a je vyhodnocen jako odstrašující příklad.

Dobude ho pouze tovaryšský kominík Sebastian Abratzky, který zde v roce 1848 uskuteční náročný horolezecký výstup po pískovcových skalách. Úzká štěrbina pro výstup je po něm i pojmenována – Abratzkého komín.

Do českých zemí přichází počátkem 13. století prosperita, střídající éru knížat, která byla mnohdy poznamenána mnohými spory a intrikami. Dochází k rozvoji architektury a stavitelství, ustaluje se i zemská hranice českého království.

Už král Přemysl Otakar I. si uvědomuje nutnost modernizace královských opor v zemi, v závěru své vlády proto zahájí výstavbu několika kamenných hradů, které se mají stát demonstrací královské síly a v pohraničí též jakýmsi štítem proti nepřátelům. Na severu má královskou moc reprezentovat monumentální hrad Königstein…

Těžko pokořitelné hradby

S jeho budováním začne nicméně až Přemyslův nástupce Václav I., který nechá na stolové hoře vztyčit mohutné kamenné opevnění ukrývající desítku dalších staveb.

Českému království náleží hrad až do roku 1408, pak spadne do majetku Sasů, respektive šlechtického rodu Wettinů.

Po roce 1459, kdy je napevno ustanovena hranice mezi Čechami a Saskem a přechodem má být právě Königstein, se z pevnosti stane vojenské sídlo kurfiřtů a vévodů.

Krátce zde v klášteře chvály pobývají mniši celestýnského řádu, po smrti zakladatele kláštera, vévody Jiřího Vousatého, však musí odejít, protože celé Sasko je evangelické a stojí proti nim.

Saská Bastila

Během 16. století se pevnost stane tou nejsilnější v celém Sasku, a to díky rozsáhlému budování Christiana I. von Sachsena.

Od roku 1591 do roku 1922 pak slouží jako vězení – stane se táborem válečných zajatců během obou světových válek a rovněž za prusko-francouzské války.  Držen je tu například nejvyšší maršálek a saský kurfiřt Wolf Dietrich Graf von Beichlingen, karikaturista a malíř Thomas Theodor Heine nebo francouzský generál Henri Giraud.

(Foto: wikipedia.org, sandsteinblogger.de)