Skupinka turistů toužebně hledí do dáli, po čelech jim stékají krůpěje potu. Jeden z nich vytahuje fotoaparát, průvodce ho ale suchým odkašláním upozorní, že cvaknutí spouště není žádoucí.
Návštěvníci nesledují plachá zvířata, nýbrž uzemněné stroje na největších skladišti letadel na světě, kde je focení přísně zakázáno!
Ve strohém pilotním žargonu jde o okresní veřejné letiště, které nemá leteckou věž a nachází se v arizonském okrese Pinal County. Senzacechtivým pohledem ale dodáváme, že tu tiše trůní desítky obřích letadel a řada z nich se už do vzduchu nikdy nepodívá.
Praskání ve švech
Skoro to může vypadat jako fatamorgana, když na řidiče jedoucí mezi Tusconem a Phoenixem vybafne obří ocas dopravního Boeingu 747. Giganta nepošle k zemi letecká katastrofa, ale pandemie koronaviru. V Pinal Airpark, jak z ní název letiště, jich jsou desítky.
Letecké společnosti se kvůli pandemii potýkají s drastickým snížením dopravy, a tak hledají možnost, kam vzdušné koráby umístit.
Jen Air Canada Rouge, dceřinná firma kanadských aerolinek, jich sem pošle na 30!Aerolinky tak nemusejí platit drahá místa na letištích, ale ani oáza v poušti není zadarmo.
Technici si účtují za parkování a také údržbu, většina strojů totiž může prakticky kdykoliv vzlétnout. To ale neplatí o všech, někteří klienti nechávají letadla svému osudu, a tak se pozemek o rozloze 2000 akrů (asi jako 180 Václavských náměstí) útěšně plní. Maximální kapacita je stanovena na 370 letadel.
Ideální podnebí
Než se oblast stane letištěm duchů, slouží jako vojenská základna. Úřady ji otevírají v březnu 1943 a v tamní poušti cvičí i čínští piloti. Po druhé světové válce přestává být Pinal Airpark, který tehdy nese název Marana, potřebný. Vláda dokonce zboří vojenské budovy a hledá zájemce v soukromém sektoru.
Když Američané válčí ve Vietnamu, vzpomene si na letiště zpravodajská služba CIA a používá ho k zásobování tajných operací. K ranveji přistaví také heliport, který dodnes vlastní národní garda.
Když skončí vietnamské dobrodružství část letiště přebírá soukromá firma Evergreen.
Na pozemku provozuje„parkoviště“, některé stroje tady ale klidně stojí 30 let a zamíří sem přímo z továrny. Ty, které už neopustí brány letiště, označí technici červeným křížkem. Následně je rozebírají.
Jedna taková demontáž jim může vynést klidně i 60 000 dolarů. Stroje, jenž mají ještě někdy brázdit nebe, ale udržují.
Čas od času s ocelovými obry popojedou, aby pneumatiky zůstaly v dobrém stavu. Na závěr se nabízí už jen jediná otázka – proč vlastně arizonská poušť? Suchý vzduch vytváří ideální klima a de facto letadla zakonzervuje. Ostatně v Arizoně se nachází další dvě podobná pohřebiště.
