V pomyslné soutěži o nejtajemnější a současně nejnebezpečnější archeologickou lokalitu by se na prvních místech bezesporu umístila poměrně rozsáhlá oblast na severu Laosu známá jako planina džbánů.

Proč na ní musí být archeologové tak opatrní a co vlastně ukrývá?

Provincie Xiang Khuang v severním Laosu – zemí ležící mezi Vietnamem na východě a Thajskem na západě – má za sebou dlouhou a složitou historii. Především 60. a 70. léta minulého století pak znamenala tragédii, když se země stala terčem amerického bombardování.

Během devíti let dopadlo na Laos přes dva miliony tun bomb, třetina z nich nikdy nevybuchla a mnohé se tak dodnes ukrývají v členité krajině jako smrtící pasti pro neobyčejné cestovatele a badatele. Právě badatelů se přitom do zmíněné provincie vydává poměrně dost.

Nachází se tam totiž legendární planina džbánů – oblast s lokalitami posetými velkým množstvím velkých kamenných nádob, které nepřipomínají nic, co bychom našli jinde na světě. O jejich původu a účelu se vědci dohadují už celá desetiletí. Jaké jsou jejich aktuální teorie?

Tisíce nádob

Ačkoliv o tajemných džbánech vědí místní už po celá staletí, pro vědecké poznání je lokalita objevena až ve 30. letech 20. století. Badatelé následně začínají s mapováním, zaznamenáváním a zkoumáním jednotlivých džbánů.

Těch se v oblasti nachází až 5000, přičemž jsou roztroušeny do několika desítek míst.

Základní údaje jsou samy o sobě fascinující – nádoby jsou vysoké 1 až 3 metry a váží v několika případech i šest tun. Většina měla na sobě původně dřevěná víka, samotné nádoby jsou pak  z pískovce, vápence a v některých případech i z obtížně opracovatelné žuly.

To znamená už poměrně vysokou úroveň znalostí a schopností opracovávat kámen a přesouvat těžká břemena a současně to naznačuje, že národ, který toto prapodivné dílo vytvořil, nemohl být úplně neorganizovaný a zaostalý.

Jinak je ale rozsah našich znalostí navzdory dlouhodobému výzkumu poměrně omezený.

Stáří nejasné

Po dlouhá desetiletí se stáří džbánů odhadovalo na dva tisíce let. V posledních letech však přibývá výzkumů, které naznačují, že by mohly být ještě výrazně starší.

Před pár lety bylo například týmem australských archeologů objeveno 15 nových lokalit s více než stovkou těchto kamenných džbánů.

Analýza usazenin odebraných těsně pod džbány naznačila, že by mohly být starší více než 3000 let.  Pokud by se to potvrdilo, jejími tvůrci by patrně byly rané kultury z této oblasti zabývající se zemědělstvím a patrně také produkcí mědi a bronzu.

O moc víc toho ale nevíme.

Kde tyto kultury disponující pouze jednoduchými nástroji sebraly poznatky nutné k vytvoření takového díla? A proč jsou džbány rozesety po planině tak zvláštním způsobem, ve kterém se nedaří najít žádný vzorec ani strukturu?

Obři z tamních mýtů

Nedostatek nálezů, které by nám daly lepší vhled do tehdejšího osídlení oblasti, vytváří ideální prostor pro nejrůznější alternativní teorie a spekulace. Někteří záhadologové tak džbány zasazují do své teorie o existenci dávné rasy obřích lidí.

Ti měli žít v pravěku, disponovat poměrně vysokou inteligencí a zručností a džbány mohli využívat jako úložiště potravin nebo tekutin. Ostatně i místní legendy hovoří o obřím lidu, který do džbánů ukládal víno na znamení vítězství nad zlým králem Chao Angkou.

Má to ale samozřejmě háček. Ve džbánech se nenašly žádné organické stopy a i teorie o  obrech nemá žádnou oporu v seriózní vědě. Zbývají tak přízemnější možnosti.

Například to, že džbány sloužily ke sběru monzunové vody nebo že jde o podivnou formu pohřebních uren.

Proč v nich ale potom nebyly nalezeny prakticky žádné ostatky? Mohlo později dojít k jejich spálení nebo přesunutí do krytých hrobů?