Byli slavní, krásní a obdivovaní. Herci byli v době první republiky považováni za sečtělé, kulturní intelektuály. Někteří z nich bohužel podlehli nátlaků Němců a během okupace s nimi kolaborovali. O které hvězdy šlo? A proč to dělaly?
Lída Baarová (1914–2000)
Život krásné české herečky poznamenala nálepka kolaborantky s nacismem, kterou získala poté, co vyšel najevo její milostný poměr s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem (1897–1945). Nikdy se jí už nezbavila. Své umělecké jméno Baarová si zvolila podle spisovatele Jindřicha Šimona Baara, který byl rodinným přítelem a jejím velkým vzorem. Vlastním jménem se jmenovala Ludmila Babková. Ve 30. letech se stala vyhledávanou filmovou herečkou, točila až šest filmů ročně. Měla vztah s režisérem Karlem Lamačem a zamiloval se do ní i Vlasta Burian, který se kvůli ní chtěl rozvést.
Miloval ji ministr nacistické propagandy
Od roku 1935 začala natáčet v Německu, kde se záhy stala populární. Zamiloval se do ní ale Joseph Goebbels, který ji nepřestal uháněl. Byl ochoten se kvůli ní zříct svého vysokého postavení i opustit manželku. Baarová to líčila takto: „Zájem pana ministra o mne se však projevoval víc a víc různými pozváními, květinami k premiérám. Na všechny moje premiéry chodil, kruh se kolem mne stále více a více svíral. Bránila jsem se…, ale neubránila.“ Tento vztah se ovšem nelíbil samotnému Adolfu Hitlerovi, který manžele Goebbelsovy dával za vzor jako dokonalou německou rodinu a Magdu Goebbelsovou jako ideál německé ženy a matky. Na Hitlerův příkaz tak musela Baarová Německo opustit.
Za svoji krásu zaplatila krutou daň
Po skončení války byla vyšetřována Američany, ve vězení strávila 16 měsíců. Nakonec jí nebylo prokázáno ani udavačství, ani podpora nacismu. Za hereččin románek ale zaplatily životem její matka, která dostala infarkt při výslechu, i sestra Zorka Janů, rovněž herečka, které jako příbuzné kolaborantky zakázali hrát v divadle, proto spáchala sebevraždu. Baarová se po návratu z vězení provdala za loutkaře Jana Kopeckého, později za rakouského lékaře Kurta Lundwalla. Dožila v Salcburku.
Vlasta Burian (1891–1962)
Byl mužem mnoha talentů, ne nadarmo se mu přezdívá Král komiků. Jako nadějný sportovec působil po přestěhování z Liberce do Prahy jako brankář ve Viktorii Žižkov a ve Spartě, věnoval se i cyklistice a tenisu. Pak jeho sportovní aktivity ustoupily divadlu. Své bavičské nadání nejprve předváděl před přáteli, později už profesionálně. Byl i skvělý mim a imitátor, dokázal věrně napodobit ptáky, zvířata, hudební nástroje, gramofon či větrák.
Fenomenální komik trpěl maniodepresí
Proslavily ho komediální role ve filmu, byl však i ředitelem vlastního divadla, kde udělal hvězdy z Jaroslava Marvana či Jindřicha Plachty. Ač na jevišti bavil davy, v soukromí byl melancholický a náladový, trpěl maniodepresivními stavy. V Dejvicích měl luxusní vilu, kde zaměstnával nejlepšího kuchaře té doby, Jaromíra Trejbala. Byl i štědrým mecenášem, podporoval sportovce, ale věnoval například také lachtany pražské zoo. Ke zlomu v jeho popularitě došlo v roce 1944, kdy mu divadlo zavřeli Němci.
Obvinění z kolaborace na udání Baarové
Po válce byl uvězněn do cely s esesáky a kriminálníky, kteří ho ponižovali. Propuštěn byl na intervenci Jana Masaryka. Následně byl znovu odsouzen na základě lživého a vynuceného obvinění Lídy Baarové za kolaboraci s německými okupanty na několik měsíců těžkého žaláře a k pokutě půl milionu korun. Přišel tudíž i o svou vilu. Byl obviněn z toho, že zesměšňoval exilovou vládu, hostil ve své vile německé okupanty včetně protektora K. H. Franka, a dokonce že hajloval. Rehabilitován byl až v roce 1994 poté, co divadelní historik Vladimír Just prosadil znovuprojednání jeho případu.
Adina Mandlová (1910–1991)
Otec ji velice rozmazoval, ostatní jí například museli vykat, měla předurčenou skvělou budoucnost. Když jí bylo osm let, otec zemřel a její život se změnil. Matka si vodila domů „strýčky“, jeden z otčímů ji údajně i znásilnil. V 16 letech poslali Adinu do penzionátu, ze kterého byla za špatné chování vyloučena. Začala se věnovat herectví, prorazila hlavně díky herci Hugo Haasovi, se kterým i žila. Její postelí prošla řada mužů, vdaná byla celkem čtyřikrát.
Byla milenkou říšského protektora?
Během války sice natočila pouze jeden německý film, ale hojně udržovala osobní kontakt s řadou prominentních představitelů nacistického režimu. Kolovaly o ní pomluvy, že byla milenkou samotného K. H. Franka (1898–1946), ministra pro Protektorát Čechy a Morava. Po válce proto byla zatčena a obviněna z kolaborace. Ve věznici na pražském Pankráci strávila tři měsíce. K filmu se už vrátit nemohla, tehdejší ministr kultury jí jasně řekl: „Milostivá, vaše filmy se už nikdy v Československu hrát nebudou.
Klid našla až ve vztahu s homosexuálem
Provdala se tedy z rozumu za Josefa Kočvárka, který vstupem do RAF získal britské občanství. Spolu se dostali do Anglie. Mandlové se tam ale příliš nelíbilo. V roce 1949 se seznámila s Benem Pearsonem, který navrhoval kostýmy pro divadlo. Mandlová se s ním spřátelila, a ač byl Ben homosexuál, později se i vzali. Pobývali dlouhá léta poklidně na Maltě, odkud je vyhnala až změna režimu. Odstěhovali se do USA, kde žili až do Benovy smrti v roce 1990. Mandlová se poté rozhodla vrátit do Čech, kde dožila. Zemřela v příbramské nemocnici v červnu 1991.
Čeněk Šlégl (1889–1970)
Narodil se jako Čeněk Schlögel v česko-německé rodině na pražském Žižkově, hlásil se k české národnosti. Hrát začínal v malých divadlech v Táboře a Praze, až mezi roky 1925 a 1944 působil v Divadle Vlasty Buriana. Ve filmu hrál postavy aristokratů a velkoprůmyslníků, často po boku Buriana či Oldřicha Nového. Věnoval se i režii, napsal scénáře k jedenácti celovečerním filmům.
Vše pro rodinu, i kolaborace
Během okupace se stal členem Vlajky, nacionalistického a fašistického hnutí. Pod pohrůžkou vězení pak účinkoval v několika propagandistických skečích v rozhlase, jež parodovaly exilovou vládu (k témuž byl přinucen i Burian). V roce 1942 napsal na naléhání gestapa a čelních nacistů román Návrat s antisemitskými pasážemi. Získal i nacistické vyznamenání – Svatováclavskou orlici, na základě toho přišel o téměř všechny přátele a vypískali ho i diváci Burianova divadla. Vše však činil kvůli tomu, aby ochránil rodinu, jeho zeť byl totiž Žid.
Za své „hříchy“ tvrdě pykal
Po válce byl za kolaboraci odsouzen k trestu těžkého žaláře v délce trvání 6 měsíců, jež si odpykal na nucených pracích. Doživotně mu byla zakázána umělecká činnost, takže pracoval i přes zdravotní problémy na dělnických pozicích. Žil osamocený, žena mu zemřela a dcera emigrovala, ve vilové čtvrti Třebešín v pražských Strašnicích, a to v bytě vily, jež mu kdysi patřila. Později se ukázalo, že své postoje za protektorátu předstíral a prokazatelně zachránil několik životů, včetně židovských.
Nataša Gollová (1912–1988)
Vlastním jménem Nataša Hodačová pocházela ze zámožné rodiny. Umělecké příjmení si zvolila po dědečkovi, významném českém historikovi. Byla jazykově nadaná, hovořila anglicky, francouzsky, německy a rusky. V roce 1955 získala angažmá v Divadle satiry Jana Wericha (později ABC). Největší popularitu jí ale vynesl film. Díky komediálnímu talentu točila za protektorátu jeden film za druhým.
Milence přebrala Mandlové
Milostný vztah udržovala s Wilhelmem Söhnelem, který zastával významnou funkci v Československém filmovém ústředí, které mělo za německé okupace dozor nad českou kinematografií. Söhnela přebrala Adině Mandlové, se kterou byly do té doby dobré přítelkyně. Hrála i v německém filmu, čímž si vysloužila pověst kolaborantky s nacismem. Nezbavila se jí, ani když se na sklonku války přihlásila jako dobrovolnice pro péči o vězně v internačním táboře v Terezíně, kde se sama nakazila tyfem.
Stopka na 10 let
Po válce byla obviněna z kolaborace. I když bylo tažení proti ní nakonec zastaveno, její kariéru to na deset let násilně přerušilo, a později se už nikdy nevyrovnala dřívějším úspěchům. Na filmová plátna se vrátila až v 50. letech, kdy si zahrála Sirael v komedii Císařův pekař – Pekařův císař, posléze spíše epizodní role s výjimkou tetičky Fany ve filmu Drahé tety a já. Zemřela téměř opuštěná v domově důchodců v pražské Krči, je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
Facebook
Twitter
RSS