„Budeme žít na hladinách oceánů dlouho předtím, než budeme žít na povrchu Marsu,“ prohlásil Joe Quirk, mluvčí organizace The Seasteading Institute, která má ambice proměnit plovoucí města ve skutečnost.
Technologie k osídlení oceánů by byla, vůle také, proč se tedy stále držíme při zemi?
Mezinárodní letiště Kansai v Japonsku je prvním letištěm na světě, které vyrostlo na umělém ostrově. Město Ósaka, na jehož okraji mělo původně stát, už nebylo kam rozšířit.
„Tísnivá“ situace byla v roce 1994 vyřešena zbudováním umělého ostrova o rozměrech 4 x 2,5 km asi 5 km od pobřeží. Umělé ostrůvky využívá Dubaj a podobné plánuje také Izrael – jeden využije pro letiště, další pro bydlení. Někteří vizionáři ovšem chtějí na umělých ostrovech postavit celá města.
DVĚ TŘETINY LEŽÍ LADEM
Oceán pokrývá 71 procent povrchu planety. S tím, jak počet obyvatel Země roste a hladina moří stoupá, lidstvo doslova přichází o pevnou půdu pod nohama. Právě tyto neosídlené dvě třetiny planety se staly logickým východiskem pro řešení obou problémů.
Jakkoli se projekt plovoucích států může zdát utopií, touha po osídlení oceánů je letitá.
V druhé polovině 20. století proběhlo několik neúspěšných pokusů o vytvoření permanentních obydlí na moři, až rok 2020 se ale měl stát okamžikem, kdy se kolonizace oceánů stane realitou – tak se přinejmenším ještě před několika lety mluvilo o projektu The Floating City (Plovoucí město).
Za projektem stojí organizace The Seasteading Institute (TSI), založená v roce 2008 několika zvučnými jmény ze Silicon Valley. V roce 2018 oznámila, že půl námořní míle od břehů Francouzské Polynésie vyroste 300 domů coby první soběstačná plovoucí komunita s politickou autonomií, vlastní vládou a kryptoměnu. Dva roky poté je ovšem projekt stále na mrtvém bodě.
V HLAVĚ A V PENĚŽENCE
Se současným technologickým know-how přitom vybudování plovoucích měst není překážkou. Variabilní platformy ukotvené v mořském podloží jsou navrženy tak, aby ustály tsunami i hurikány. Pitná voda by se získávala recyklací vzduchu, dešťové a mořské vody.
Většinu jídla by obstarávala aquakultura, která vyžaduje pěstování rostlin a chov živočichů ve vodě.
Jako zdroj energie by vedle větru, slunce a vln sloužil také systém OTEC, spočívající ve výrobě energie na základě rozdílu teplot na hladině moře a v chladných hlubinách.
„Hlavní překážka je v současnosti psychologická, ne technologická,“ uvedl Richard Wiese z The Explorers Club.
MĚSTSKÉ PUZZLE
Náhrada za projekt The Floating City je přitom už na obzoru.
Na jaře 2019 se program OSN pro udržitelný městský rozvoj (UN-Habitat) spolu se soukromým projektem Oceanix a dalšími vědeckými institucemi dohodly na spolupráci, jejíž výsledkem by mohlo být Oceanix City – první plovoucí město na světě.
Ze souboru hexagonálních platforem ukotvených k oceánskému podloží, každé o velikosti 18 000 m2, může být poskládáno plovoucí zázemí až pro 10 000 obyvatel, to vše při maximální ohleduplnosti k životnímu prostředí.
Protože některé technologie jsou stále ještě v plenkách, například pasivní odsolování nebo vysoce efektivní generátor pro získávání energie z mořských vln, projekt by mohl zároveň sloužit jako „inkubátor“ pro vývoj technologie zítřka.
