Z úst oblíbeného britského monarchy Jiřího III. se linou tak neslušné výrazy. Doktor Francis Willis proto panovníkovi strčí do úst roubík. Moci se Jiří III. chopí v roce 1760 a u kormidla vydrží téměř 60 let.

A to i přesto, že trpí záchvaty, při nichž se chová jako smyslů zbavený. První prodělá v listopadu roku 1765. „Proč, proč?!“ začne zničehonic křičet během večeře s manželkou. Pak už jeho věty postrádají smysl.

Rodina proto krále převeze na zámeček Kew, kde ho svěří do rukou doktora Willise. Panovník ze sebe tehdy často vyráží velmi obscénní výrazy. Dokonce sexuálně zaútočí na služebnou.

Willis proto králi nasadí svěrací kazajku, připoutá ho k posteli a při sprostým výlevem mu do úst dává roubík. Po pár dnech záchvaty zmizí.

Vede bitvy s keři

Se zavilým výrazem ve tváři vytasí Jiří III. kord. „Braň se, zbabělče!“ zaječí a vrhne se vpřed. Naproti němu ovšem nestojí nějaký sok ale jen keř. Krále totiž právě postihl další záchvat. Těch postupem let přibývá, navíc jsou delší a delší.

První vleklé potíže má roku 1788. Jiří III. během nich nejen mluví z cesty, nadává, neví, kdo vlastně je, ale také vede bitvy s keři na zahradě. Lékaři tedy zkoušejí, kde co. Dávají mu projímadla, aplikují skotské střiky a dokonce vrtají lebku.

Podle vědců trpěl panovník porfyrií, která způsobuje duševní poruchy. Nemoc ale sama o sobě není zpravidla tak vážná.

„Situaci nevědomky zhoršili lékaři, kteří králi předepsali dávivý vinný kámen, jenž obsahoval jedovatý arzenik,“ myslí si anglický badatel Martin Warren.

Nechodí, nevidí ani neslyší

Z pokoje se rozléhá srdceryvný pláč a kvílení. Nejenže se král chová jako šílenec, od roku 1810 tak již na první pohled i vypadá. Nenechává si stříhat vlasy ani vousy. Celkem prodělá pět vážných a dlouhých záchvatů.

Rodina proto nechá Jiřího III. odvést na hrad Windsor a vlády se jako regent chopí panovníkův prvorozený syn. Poslední dekáda králova života je vskutku neveselá. Trápí ho revma a silné bolesti žaludku. Pár let před smrtí navíc oslepne a ohluchne.

Smrt, která si pro něj přijde 29. ledna 1820, je tak pro něho vlastně vysvobozením.