Zaútočil na římskokatolickou církev. Nelíbí se mu prodej odpustků, které považuje za falešnou záruku spásy. Luther chce o vážném problému seriózně diskutovat, jenže nedostane příležitost. Papež mu na vstřícný krok odpoví bulou plnou výhrůžek!
Papež Lev X. (1475–1521) potřebuje peníze na stavbu chrámu svatého Petra v Římě, a tak v roce 1515 vyhlašuje novou odpustkovou kampaň.
Martinu Lutherovi (1483–1546), profesorovi teologie na univerzitě v německém Wittenbergu, se tento nešvar nelíbí. Nevěří, že se dá penězi odčinit hřích. Navíc ho trápí osudy lidí, kteří se kvůli placení odpustků ocitli v chudobě.
Proto nebude mlčet. V roce 1517 zveřejní svých 95 tezí, v nichž kupčení s odpustky ostře kritizuje.
V ohni skončí i zákoník
Díky knihtisku se Lutherovy myšlenky rychle rozšíří po celém Německu. Třebaže je jejich autor sepsal nejspíše s úmyslem podnítit „učenou diskuzi“, mezi prostým lidem vyvolají pořádnou bouři. Kritika církve sílí a s postupem času začíná být odvážnější i Luther.
Pochopil, že prodej odpustků je jen špičkou ledovce. Napíše, že „církev je zcela zkažená a zamořená, je příšernou změtí zhýralostí, směšností, prostopášností a rouhačství“. To už je na papeže moc.
V červnu 1520 vydává bulu Exsurge Domine, ve které německému kazateli pohrozí klatbou a exkomunikací. Luther se však nezalekne a s listinou naloží po svém. V prosinci 1520 ji u Elsterské brány ve Wittenbergu veřejně spálí.
Spolu s ní vhodí do ohně i tehdejší církevní zákoník a několik knih svých odpůrců. Demonstrativním gestem dá římskokatolické církvi najevo, že se s ní definitivně rozchází. Papež se svou odpovědí neotálí.
Již 3. ledna 1521 vydává další bulu, která označí Luthera za kacíře a odsoudí ho do klatby.
