Anglický král vstoupí na popraviště a ke spílajícímu davu nahlas zvolá: „Svoboda lidu spočívá v tom mít vládu.
Ale není jejich právem se na vládě podílet… Poddaný a panovník jsou dvě zcela odlišné věci.“ Pak poslušně položí hlavu na špalek a na znamení toho, že je připraven zemřít, roztáhne ruce do stran. Za okamžik mu kat ostřím sekery přetne krk.
Je drobný, slabý a churavý. Přesto hýří sebevědomím, které čerpá z vědomí, že na anglickém trůnu sedí z boží vůle.
Přesvědčení o své absolutní svrchovanosti se však Karlu I. Stuartovi (1600–1649) stane osudným, neboť se kvůli tomu dostává do sporů s parlamentem, kterému se třeba nelíbí, že král protiprávně vybírá daně. Neshody nakonec vygradují v občanskou válku.
Co s ním?
Zlom v konfliktu nastává v roce 1646. Tehdy parlamentaristé obklíčí royalisty u Oxfordu.
Karlovi se sice podaří v přestrojení za poddaného uniknout, ale když se pak pokusí získat podporu u Skotů, k jeho překvapení ho sami zajmou a parlamentaristům prodají za 400 000 liber! Poslanci se nějakou dobu radí, jak s králem naložit.
Nejdříve to vypadá, že se s Karlem dohodnou na kompromisu a zachovají se obě složky moci. To se ale nelíbí radikálům, kteří provedou čistku, během níž umlčí umírněnější hlasy. V prosinci 1648 je jasno – Karel půjde před soud!
Zpochybňuje proces
„Soudíme jej jako tyrana, zrádce a vraha,“ pronáší vážným hlasem žalobce John Cook (1608–1660), ale Karel se celé té „maškarádě“ jen směje. Podle jeho mínění soudní dvůr nemá nad jeho osobou zákonnou moc. Z toho důvodu se dokonce odmítá jakkoli hájit.
Při vynesení rozsudku mu však spadne hřebínek. „Smrt oddělením hlavy od těla!“ oznámí soudce. Trest je vykonán veřejně 30. ledna 1649, přičemž další den je hlava opět přišita k tělu a Karlovy ostatky v olověné rakvi pohřbeny v kapli na hradě Windsoru.
