Poslaly parník ke dnu záchranné čluny?

Když je v květnu 1903 slavnostně spuštěn na vodu nový, 81 metrů dlouhý parník Eastland, určený k převážení ovoce, nikdo nepředpokládá, že zrovna tuto loď budou po celou její existenci provázet potíže.

Už za dva měsíce způsobí kolizi s remorkérem. Majitele navíc trápí příliš hluboký ponor, který komplikuje provoz na řece Black River, vlévající se do jezera Michigan. Loď je upravena, ale parník za to platí sníženou stabilitou, která se mu jednou stane osudnou…

Stačilo pár minut a obří loď se převrhla přímo u mola.

Čachry s kapacitou

Už na počátku je Eastland kromě nákladu schopen převážet až 500 cestujících, ale se vzrůstajícím zájmem obyvatel Chicaga o rekreaci je výhodnější ho proměnit na čistě výletní plavidlo. Místo pěti stovek pasažérů jich Eastland rázem může přepravit 3300. Ne ale dlouho. Potíže se stabilitou se vracejí, a tak je kapacita snížena na pouhých 1125 cestujících.

Riskantní zákon

Osud parníku ovlivní dva nešťastné detaily. Především lodní inspektor Robert Reid povoluje navýšení kapacity lodi na 2500 osob. A ve stejné době v reakci na tragédii Titanicu podepisuje americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924) zákon upravující počty záchranných člunů.

Ty nyní musejí být schopny pojmout alespoň 75 procent pasažérů. Parník Eastland nyní dostává dvakrát tolik záchranných člunů, než na kolik konstruktéři vypočítali jeho nosnost…

Původně nákladní parník Eastland proslul špatnou stabilitou.

Všichni vpravo!

V Michigan City se 24. července 1915 koná piknik zaměstnanců společnosti Western Electric, počítá se s účastí až 7000 lidí a všechny je třeba přes jezero na místo dopravit. Je pronajato pět výletních lodí včetně Eastlandu.

Staré problémy se stabilitou se vracejí ve chvíli, kdy se pasažéři v 6.40 hodin ráno začínají hrnout na palubu. Plavidlo se nebezpečně rozkolísá. „Všichni na pravobok!“ velí v tu chvíli kapitán Harry Pedersen. Na okamžik se zdá, že se paluba uklidní. Pak ale náklon pokračuje a tentokrát už Eastlandu není pomoci.

Stovky mrtvých

„Parník velký jako oceánská loď se převrátil pomalu jako velryba, která si chce zdřímnout,“ zapíše si tehdy spisovatel Jack Woodford (1894–1971), svědek tragédie. Někteří cestující v panice skáčou do řeky a plavou ke břehu, v podpalubí však zůstávají uvězněny stovky dalších. Toho dne nalezne na Eastlandu smrt 844 lidí.