Ještě na začátku minulého století byla transplantační chirurgie v plenkách. Dnes již lékaři dokážou takřka nemožné a zachraňují pacienty před jistou smrtí. Díky transplantaci. Cesta to však byla trnitá…

Transplantace představuje pro mnohé jedinou naději. Nejčastěji k transplantaci dochází kvůli poškození nebo selhání původního orgánu v důsledku nějakého vážného onemocnění.

Pokusy o výměnu orgánů se začaly uplatňovat hlavně po druhé světové válce, ale lékaři to zkoušeli i dříve.

Jenže naráželi na zásadní problém, kdy tělo příjemců odmítalo darovaný orgán. Po překonání této překážky v podobě léků se mohla transplantační chirurgie konečně posunout vpřed.

Co vše se dá „vyměnit“?

Většina dárců orgánů je po smrti, v některých případech lze použít i žijícího člověka. To je případ transplantace párových orgánů, kůže nebo kostí. U srdce, slinivky nebo tenkého střeva musí být dárcem zemřelý člověk.

Nahradit se dnes dají i další části těla od šlach přes oční rohovku až po celé končetiny.

Seznam kandidátů dárcovství spravuje v naší zemi Koordinační středisko transplantací, které aktualizuje čekací listiny, hlídá registr dárců i registr provedených transplantací.

Nepřítel: imunitní systém

Úspěšně provedenou operací celá léčba teprve začíná. Lidské tělo a jeho imunitní reakce totiž nový orgán bere jako cizí těleso a aktivně ho začíná napadat, jako by se jednalo o infikovanou nebo poškozenou tkáň.

Pacient je pak vystaven celoživotnímu riziku infekce. Dnes však již existují léky, které tuto imunitní reakci potlačují.

Několik typů transplantace

Nahradit určitou část těla lze několika způsoby. U kůže nebo cév může být pacient sám sobě dárcem, a odmítnutí tkáně mu tak nehrozí.

Cévy kvůli lepšímu vyživování srdce se berou většinou z lýtek, kožní štěpy se získávají především ze stehen. Transplantace jsou z hlediska finančního, organizačního i chirurgického velmi náročnými operacemi, a proto je vykonávají jen ti nejlepší chirurgové.

Dnes je možná operace i tří či více orgánů od jednoho dárce. K tomu se přistupuje například tehdy, když mají pacienti diagnostikovaný syndrom krátkého střeva nebo rozsáhlé nádory dutiny břišní.

V České republice proběhla taková operace v roce 2014, kdy lékaři transplantovali pět orgánů.

Dají se vyměnit kosti?

Kosti mají jednu velkou výhodu, velmi dobře se totiž hojí. V případě, kdy je třeba vyplnit úrazem či nemocí porušenou kost, se využívá právě transplantace. Podmínkou je přítomnost tzv. osteoprogenitorových buněk, ze kterých se kostní tkáň skládá.

Nezbytností je také dobré krevní zásobení v místech, kam se transplantát přenáší. Nejpodstatnější část tohoto procesu jsou reakce lomných ploch kostí.

V nich vznikne nejprve krevní výron a poté se aktivují osteoprogenitorové buňky, které produkují základní kostní hmotu.

Co všechno již lékaři dokážou vyměnit?

Oční rohovka

Kdy: 1905

Kdo: Eduard Konrád Zirm

V ČR: 1905 v Olomouci

Transplantace oční rohovky má silné kořeny v našich zemích. První úspěšnou operaci provedl rakouský oční lékař Eduard Konrád Zirm ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Ale česká stopa tímto prvenstvím neskončila.

Další objev proběhl ve spolupráci s britskými lékaři, kteří objasnili spouštěč tzv. Fuchsovy endotelové dystrofie rohovky, která bývá nejčastějším důvodem výměny rohovky. Pokud se odebere celá rohovka, jde o tzv. keratoplastiku.

Dá se však odoperovat jen určitá její vrstva. Jako jedna z mála tkání tato část oka neobsahuje cévy, takže se lékaři nemusejí obávat nežádoucí imunitní reakce.

Kůže a tkáň

Kdy:1917

Kdo: Harols Gillies

V ČR: 20. léta 20. století

Kůže patří mezi první orgán, který čelí nějakému poškození. Zřejmě proto byla snaha o její náhradu i mezi prvními v transplantační chirurgii.

Poprvé se do těchto operací pustil v průběhu první světové války na jihu Anglie Harold Gillies, který prováděl rekonstrukce obličejů těžce zraněných vojáků a vytvářel kožní implantáty.

V současné době se tyto zákroky dělají běžně kvůli popáleninám, poleptání kyselinami nebo například kvůli omrzlinám. Výkon lékaři provádějí podle rozsahu v celkové nebo lokální anestezii a již po několika dochází k potřebnému hojení. Přenosy kůže patří k nejběžnějším autotransplantacím.

Ledviny

Kdy: 1954

Kdo: Joseph Murray

V ČR: 1966 v Praze

Výměna ledvin patřila v historii mezi nejrychleji se rozvíjející orgánovou transplantaci, a proto i nejvíce úspěšnou. První se uskutečnila v roce 1952. Jednalo se o situaci, kdy dítěti darovala ledvinu matka. Bohužel po 22 dnech došlo k odmítnutí orgánu.

Za úspěšnou se dá považovat až operace provedená americkým lékařem Josephem Murrayem v roce 1954 v Bostonu mezi jednovaječnými dvojčaty.

V Čechách se zasloužil o prvenství doktor Prokop Málek v IKEM v roce 1966. Je zajímavé, že při této operaci se nemocná ledvina neodstraňuje, pouze se nová vloží do levé nebo pravé jámy kyčelní, kde se napojí na cévy a začne okamžitě tvořit moč.

Kostní dřeň

Kdy: 1957

Kdo: Edward Donnall Thomas

V ČR: 1986

K transplantaci kostní dřeně dochází u lidí, kteří trpí různými druhy leukémií nebo vrozených poruch krvetvorby, jako je například srpkovitá anémie nebo jiná dědičná porucha imunitního systému.

První úspěšný výkon provedl americký lékař Edward Donnall Thomas ve státě New York s jednovaječnými dvojčaty. O rok později už proběhla regulérní transplantace mezi nepříbuznými a za ní stál pařížský onkolog Georges Mathé.

Tento druh výkonu se od ostatních liší. Spočívá totiž v nitrožilní aplikaci krvetvorných buněk, a to buď vlastních nebo od dárce. Kostní dřeň se odebírá několika způsoby.

Buď se odejme pomocí speciální přístroje přímo z krve nebo se odsává jehlami z dutiny pánevní kosti. Třetí možností je odběr pupečníkové krve bezprostředně po porodu.

U dětí se v současné době takto vyléčí 70 % dětí se zhoubným onemocněním, v případě nenádorových onemocnění je to až 85 %.

Játra

Kdy: 1963

Kdo: Thomas Starzl

V ČR: 1983 v Brně

Náhrada jater připadá v úvahu hlavně pro pacienty, které postihlo celkové jaterní selhání, většinou kvůli alkoholické cirhóze, vrozeným poruchám jater nebo žloutence typu B či C. I když se doktoři pokoušeli operovat játra již v roce 1956, poprvé se transplantace podařila až v roce 1963. Za tímto počinem stál doktor Thomas Starzl v americkém Denveru.

Pacientkou byla devatenáctiměsíční holčička s rozsáhlým karcinomem jater. V Československu byl úspěšný tým profesora Vladimíra Kořístka o dvacet let později. Mezi nejnovější pokrok patří odebírání jaterních laloků od živých dárců. V dnešní době je celosvětově provedeno až 15 000 operací za rok.

Srdce

Kdy:1967

Kdo: Christiaan Barnard

V ČR: 1984 v Praze

Srdce je orgán, bez kterého nelze žít. Pokud je nemocné a dojde k celkovému selhání, je transplantace jedinou možností. Téměř úspěšná operace proběhla v roce 1967, kterou vykonal jihoafrický chirurg Christiaan Barnard. Po ní však pacient po 18 dnech zemřel.

O rok později se to stejnému lékaři přeci jenom povedlo. Tato operace však byla velmi kuriózní. Dárcem byl totiž černoch věnující svůj orgán bělochovi. Je nutné podotknout, že v té době platily v Jihoafrické republice tvrdé rasistické zákony.

Pacient však žil dalších 20 měsíců po zákroku. I v naší zemi se největší experti pokoušeli o úspěch v tomto oboru.

A povedlo se v roce 1984 lékaři Vladimíru Kočandrlemu v pražském IKEM. Tehdy se jednalo o první úspěšnou transplantaci srdce v celé východní Evropě.

Slinivka břišní

Kdy: 1966

Kdo: Richard Lillehei a William Kelly

V ČR: 1983 v Praze

Slinivka má zcela nezastupitelnou roli při procesu trávení.

Lékaři přistupují k zákroku v případě, že se jedná o pacienty s cukrovkou 1. typu většinou v kombinaci se závažným selháním ledvin. Nemocní mají po operaci až 80% šanci, že v dalších letech nebudou potřebovat inzulin nebo hemodialýzu.

A právě kombinaci slinivky a ledvin poprvé lékaři Richard Lillehei a William Kelly nahradili v roce 1966 na univerzitě v americkém Minneapolis.

Alternativní možností je dnes i transplantace Langerhansových ostrůvku, která umožňuje využít slinivku i od jinak nevhodných dárců. Pro jednoho příjemce se získávají ostrůvky od dvou až tří dárců. V České republice se v současné době provede kolem 30 transplantací slinivky.

Plíce:

Kdy: 1983

Kdo: J. D. Cooper

V ČR: 1997 v Praze

Operace plic patří k těm nejnáročnějším chirurgickým výkonům. V roce 1963 se pokoušel James Hardy transplantovat plíce vězni odsouzenému na doživotí za vraždu čtrnáctiletého chlapce. Plíce mu fungovaly pouhých 18 dní a zemřel.

První úspěšný pokus proběhl v Torontu v roce 1983, a provedl jej J.  D. Cooper. U nás se to podařilo v roce 1997 týmu profesora Pavla Pafka. Nejčastěji se transplantace provádějí lidem s plicní nebo cystickou fibrózou nebo plicní hypertenzí.

Po pěti letech žije více než polovina transplantovaných. Dnes se jich v České republice každým rokem uskuteční okolo 40, ve světě asi 1700.

Obličej

Kdy: 2010

Kdo: Laurent Lantieri

V ČR: Zatím ne

První, ovšem jen částečná transplantace obličeje se uskutečnila v roce 2005 ve francouzském Amiens. Tehdy se podařilo přenést nos, ústa, bradu a část tváře.

Pacientka v roce 2016 zemřela zřejmě i v důsledku náročné operace, neboť se u ní patrně kvůli lékům na potlačení imunity rozvinula agresivní forma rakoviny.  V červnu 2010 transplantovali francouzští lékaři v Paříži jako první na světě celý obličej včetně víček a slzovodů.

V roce 2017 však musel být obličej pacientovi opět odebrán kvůli odumírajícím tkáním.

U nás se zatím tato operace neprovádí, nicméně česká stopa je v tomto odvětví hodně hluboká, neboť v březnu 2011 uskutečnil v nemocnici v americkém Bostonu úspěšnou operaci český chirurg Bohdan Pomahač.

Ten byl i prvním chirurgem, jenž v roce 2019 transplantoval obličej černošskému pacientovi, jenž byl zároveň i pacientem nejstarším, protože mu v roce 2019 v době zákroku bylo již 68 let.  Doposud bylo na celém světě uskutečněno přes 40 transplantací obličeje.

Děloha

Kdy: 2012

Kdo: Mats Brännström

V ČR: 2016

Náhrada dělohy je jednou z nejmladších transplantací vůbec. Pro bezdětné ženy s vrozenou či získanou nefunkčností dělohy tak představuje naději, že se stanou matkami. Dárkyní se mohou stát bezdětné ženy do 40 let, které z jiného důvodu nemohou mít děti.

Na rozdíl od jiných transplantací se děloha voperuje jen na určitou dobu, a poté je opět odstraněna. Výhodou tohoto procesu je, že potom žena dále nemusí užívat imunosupresiva. Mezi lety 2012 a 2013 provedli lékaři studii na devíti ženách.

Operace se u sedmi z nich podařila a narodilo se celkem pět dětí. V České republice podstoupilo transplantaci dělohy zatím deset žen, přičemž první dítě se u nás takovýmto způsobem narodilo v roce 2019.